Katolická církev uctívá Pannu Marii jako Královnu nebes. Není to v rozporu s učením, že jediným Králem a Pánem je Bůh sám? Nejde o nějaké Mariino zbožštění, které by bylo v rozporu s vírou v jediného Boha?
Panna Maria nebyla a není bohyně. Od všech bohyň se liší svou podstatou a posláním. Byla prostou věřící dívkou, kterou si Bůh vyvolil, aby se stala matkou Spasitele, Božího Syna. Celá její velikost leží právě v tom a v její ochotě spolupracovat s Bohem, v její otevřenosti pro Boží vůli a působení Ducha svatého v jejím životě, v její pokoře a služebnosti, se kterou naplnila poslání, které ji Bůh svěřil.
Pro mnohé je ale biblická zbožnost ve vztahu k Panně Marii nedostačující, a tak si o své vůli z Panny Marie skutečně dělají jakousi křesťanskou bohyni, a tím překrucují její postavení v Božím plánu spásy. Pochopitelně nám pak někdy ekumeničtí bratři předhazují, že se vztahu k Panně Marii dopouštíme modloslužby, když ji tak uctíváme, anebo ji nazýváme „královnou nebes“, jak upozorňuje tazatel.
V Bibli je totiž tímto titulem u proroka Jeremiáše nazývána pohanská bohyně Ištar, která byla ztotožňována s planetou Venuší (Jer 7,18). V tom je ale veliké nepochopení. Jednak „královna nebes“ není žádný oficiální titul pro Pannu Marii, objevuje se spíše v lidové zbožnosti. Hlavně je však pod pojmem „královna“ míněn zcela jiný obsah než u pohanských božstev. Stejně jako Pán Ježíš je králem v naprosto jiném smyslu, než jsou jimi světští králové, i Panna Maria je královnou jen a právě ve smyslu plného podílu na Božím království a kralování, které je připraveno pro nás všechny. Pokud tedy v církvi uctíváme Pannu Marii jako královnu, pak je tomu tak vždy ve vztahu ke Kristu a v plné závislosti na jeho poslání, čímž je záchrana světa. Ona je tou, na které se již naplnila slova Písma určená pro každého z nás: „Jestliže jsme s ním (s Kristem) zemřeli, budeme s ním i žít. Jestliže vytrváme, budeme s ním i kralovat“ (2Tim 2,11-12).
Zveřejněno v Katolickém týdeníku č. 21/2014
