Vtělení Boha je zásadní událostí pro náš život. Bůh, který nás stvořil, nás nenechal napospas hříchu, do kterého upadli první lidé a pak i my, ale rozhodl se, že nás zachrání naprosto nepředstavitelným způsobem - že se pro nás stane člověkem. Tím Bůh úplně a jednou provždy změnil způsob, jakým s lidmi začal komunikovat, jak se s nimi chtěl setkat a jak je chtěl zachránit.

Tím, že nás Bůh miluje, se nám zároveň zcela a úplně dává, a když se Boží slovo narodilo jako dítě v Betlémě, Bůh se nám v osobě Ježíše Krista stal zároveň někým, kdo nám dává schopnost se s Ním setkávat a přijímat Jeho lásku, která je právě ve vtělení zcela a úplně definitivní. Vtělení ale neznamená, že se Bůh "jako" stal člověkem tím, že oblékl lidské tělo, jako my oblékáme šaty. Prostě se stal jedním z nás -  a to nám nemůže dojít hned, mnohdy ne ani po létech modlitby a služby. Znovu a znovu totiž poznáváme, že Ježíše neznáme tak, jak bychom si přáli.

Bůh už nemohl dát víc - protože dal sebe. A to pro nás dělá dělá stále, každou chvíli znovu a nově. Dostáváme tolik lásky, kolik potřebujeme, abychom mohli žít, a na tuto lásku můžeme odpovědět. Jen na mě záleží, jak moc Ježíše do svého života přijmu - nebo nepřijmu. Co pro mě On znamená? Rozhodl jsem se dát mu sebe? A pokud ne, co mi v tom brání?

Záznam 3. přednášky z duchovní obnovy ve Vsetíně na podzim roku 2015 najdete zde.