Lazare, pojď ven!

15.9.2015

Každý z nás, i když si to třeba ani moc neuvědomuje, má pravděpodobně ve svém životě nějaké místo, které vědomě či nevědomě před Pánem ukrývá. Mohou to být staré křivdy, neodpuštění, nevyřešené vztahy, bolestné situace, na které bychom raději chtěli navždycky zapomenout...Kdo z nás může říci, že nepotřebuje Pánem vytáhnout z nějaké své ulity či hrobu? Kdo z nás netouží po tom, aby někdo odvalil kámen, který leží mezi Bohem a mnou, aby Pán odstranil jednou provždy věci, které mi brání zakoušet radost z Boha a plnost života s Ním?

Abychom ale vůbec mohli opustit své hroby, je důležité si napřed přiznat, jak na tom skutečně doopravdy jsme, a pak také odložit své představy o tom, jak by věci v našem životě měly být, co by Pán udělat měl a co už ne a co je pro nás to nejlepší. Ježíšova láska je totiž opravdu jiná, než bychom čekali, a tím, že Pán neplní hned a doslova všechna naše přání, nás chce přitáhnout k větší lásce a důvěře v Něho.

V čem já sám potřebuji zcela konkrétně Ježíšovu pomoc? Věřím, že ve všem těžkém, v bolestech, v pokušeních, stárnutí, nemocech i hříchu je Pán vždycky se mnou a touží po tom, abych já jej do toho všeho pozval a jeho pomoc přijal? A zakusil jsem už někdy, že jsem se vnitřně někam pohnul i v situaci, kdy jsem to vůbec nečekal, kdy jsem dokonce sám nad sebou zlomil hůl?

Přednáška zazněla na JUMPU XL v srpnu 2015.

Ke stažení je zde.

Sekce: PŘEDNÁŠKY | Tisk | Poslat článek známému