Zakusili jsme někdy, že se na nás někdo opravdu s láskou podíval? Pravděpodobně ano - ale pohled Ježíšovy lásky je ještě něco jiného.

Je to láska, která vychází z Božího srdce, láska, která po nás touží, ale nechce vlastnit, láska, která je zamilovaná, ale nesobecky, láska, která nás přijímá takové, jací jsme, a vidí nás v té nejhlubší kráse, ve které jsme vyšli z Božích rukou. Je to láska, kterou nezajímá, že nám dnes něco nejde, která přehlíží všechny ty přemalby a masky, které nám život nanesl na tvář, láska, která se dívá hluboko a pomáhá nám být. Být takovými, jací jsme ve své podstatě, i když my o tom vlastně sami nevíme nic.

To je pohled, kterým se Ježíš díval na své učedníky, na lidi kolem sebe, na všechny nemocné, ztýrané, ponížené, opuštěné. Je to pohled, po kterém všichni toužíme, protože právě v něm se vnitřně narovnáváme a stáváme se sami sebou. Ježíš s touto láskou pohleděl na bohatého mladíka v evangeliu - a dívá se tak na každého z nás...

 

Záznam z rekolekcí pro ženy, které se konaly v říjnu 2015 v Pastoračním středisku v Praze.

První katechezi si můžete poslechnout zde.