Když si člověk uvědomí, že ho to v kostele někdy - a třeba i po celé dlouhé období - opravdu nebaví, nemusí to být vždycky úplně špatně.

Ano, často to, co se v kostele děje, může být pro nás, lidi vystavené denně nárokům běžného světa, docela dost "retro" - jako by to, co v kostele probíhá, úplně míjelo naše životní zájmy, zápasy, lásky, zklamání, touhy...a člověk si někdy položí otázku - je mi tohle vůbec zapotřebí? Taková situace nás ale také dřív nebo později může provokovat k zamyšlení a hledání, jestli je opravdu jen všechno tak špatně v kostele  - nebo jestli nemám třeba něco změnit taky já...

Do kostela skutečně ale nechodíme ani z povinnosti, ani pro klid svého svědomí nebo svého okolí. Děje se tam totiž něco, co hluboce zasahuje naše srdce, něco, na čem mohu svůj život postavit a co může velice ovlivnit právě věci, které prožívám. Jak se mohu učit prožít mši sv. skutečně ve vztahu s Ježíšem, tak, jak On nám to nabízí? Jak se mi On sám nabízí? S Tím, který teď znovu a znovu chce za mne a pro mne dát všechno? Prožít to, jaký mohu být, když zakusím lásku Boží?

 

Přednáška zazněla na JUMPU ML v srpnu 2015.

Ke stažení je zde.