Farizeus, který v Betanii pozval Ježíše k jídlu, a také Ježíšův učedník Jidáš velmi rychle soudí a odsuzují jednání Ježíšovo a jednání ženy, která přichází, aby Ježíši darovala vše, co má. I my si občas musíme sami sobě přiznat, že jsme s Pánem nespokojení, posuzujeme jej a vytýkáme mu věci, které nedělá podle našich představ. Ale Ježíš se ženy v tomto evangeliu zastal takovým způsobem, že na to určitě nikdo z té hostiny dlouho nezapomněl. Není hanbou být hříšník, ale problémem je, když ve svém naslouchání Bohu nějak slyšíme a vlastně spíš neslyšíme a pak ani nevíme, proč by se i nás mělo týkat to, abychom dělali pokání a prosili za odpuštění.

Vůně oleje, která naplnila dům, je symbolem oběti, která je Bohu milá. Co se nerodí z lásky, nemá v životě smysl. Nejde o to, kolik kdo napáchal nepravostí, ale o to, zda důvěřuje v Boží slitování, jestli dal důvěru svého srdce Bohu a jestli jej miluje. Odpuštění a láska spolu vždycky souvisí. Kdo Ježíši důvěřuje a miluje, tomu se otevírá nebe, protože je mu otevřeno Boží srdce a veškerá milost. Ale kdo se nenechá denně zahrnovat Jeho dobrotou a láskou, nikdy se nezmění, nestane se velkorysým a zůstává člověkem, který vše odměřuje a tím zabíjí vztahy.

Vstupujeme do posledních dnů před Velikonocemi a Pán nás zve, abychom je prožívali s Ním. V pohledu na Něj, na cestě k Němu. Náš Bůh je Bohem, který první plýtvá ve své lásce. Ukřižovaný z lásky k nám. Nejvíc touží po naší lásce Ten, který jí nejvíc dal - a čeká na naši odpověď lásky,  prosí o náš čas, naši pozornost. On, který je vtělená Láska. Pro každého z nás.

 

Záznam druhé přednášky z duchovní obnovy "Ježíšovy Velikonoce", která proběhla ve Valašských Kloboukách v březnu 2017, je ke stažení zde.

 

.