Stabat Mater; Jacopone da Todi; 13. stol.
 
Stála Matka bolu plná
vedle kříže uplakaná
na němž visel její syn.
Duši bolem rozechvělou
hořkým žalem naplněnou
zranil meč až do hlubin.

Ó jak smutná, zarmoucená
byla ona požehnaná
Matka Syna Božího!
Plakala, žalem se chvěla
zbožná Matka, když viděla
syna v mukách pnícího.

Kdo by se za slzy styděl
kdyby Matku Páně viděl
bolestí tou sklíčenou.
Kdo by mohl meze smutku
vidět Páně svatou Matku
přebolestně zraněnou.

Pro zlé činy lidu svého
vidí Krista zmučeného
snášet bolest, hanbu, žal.
Vidí sladkou radost svoji,
kterak v přetěžkém svém boji
ducha Otci odevzdal.

Matko Páně, lásky zdroji,
ať zakusím bolest tvoji,
ať s tebou v zármutku dlím.
Dej, ať vroucí láskou vzplanu,
k svému Bohu, Kristu Pánu,
ať se jemu zalíbím.

Svatá Matko, rány jeho
v mukách na kříž rozpjatého
vtisknout v srdce moje spěj.
Na bolestech tvého Syna
jimiž smyta moje vina,
prosícímu podíl dej.

Dej mi s tebou zbožně lkát,
zmučeného litovat,
v žití každé hodině.
S tebou vedle kříže dlít
s tebou v slzách spojen být
žádám sobě jedině.

Panno Panen nejsvětější,
splň mi touhu nejvřelejší,
dej, ať s tebou stále pláči,
dej, ať s Kristem umírat chci,
v jeho mukách účast mám,
rány jeho rozjímám.

Zraněn láskou k tvému Synu
k jeho kříži ať se vinu
jeho krví očištěn.
Od věčné záhuby mě ochraň
Svatá Panno, mne se zastaň
v posledního soudu den.

Kriste, až můj život zhasne,
na prosby své Matky čisté
dej mi palmu vítěznou.
V prach až tělo rozpadne se
dej, ať duše má se vznese
v rajskou slávu nadhvězdnou.

 

Stabat mater dolorosa

 

Iuxta crucem lacrimosa,
Dum pendebat Filius.

Cujus animam gementem,
contristatam et dolentem,
pertransivit gladius.

O quam tristis et afflicta
fuit illa benedicta
mater Unigeniti!

Quae maerebat et dolebat
pia mater, cum videbat
Nati poenas inclyti.

Quis est horno qui non fleret,
matrem Christi si videret
in tanto supplicio?

Quis non posset contristari,
piam matrem contemplari
dolentem cum Filio?

Pro peccatis suae gentis
vidit lesum in tormentis
et flagellis subditum.

Vidit suum dulcem natum
morientem desolatum,
cum emisit spiritum.

Eia, mater, fons amoris,
me sentire vim doloris
fac, ut tecum lugeam.

Fac ut ardeat cor meum
in amando Christum Deum,
ut sibi complaceam.

Sancta mater, istud agas,
Crucifixi fide plagas
cordi meo valide.

Tui Nati vulnerati,
tam dignati pro me pati
poenas mecum divide.

Fac me vere tecum flere,
Crucifixo condolere,
donec ego vixero.

Iuxta crucem tecum stare,
ac me tibi sociare
in planctu desidero.

Virgo virginum praeclara,
mihi iam non sis amara;
fac me tecum plangere.

Fac ut portem Christi mortem,
passionis fac me sortem,
et plagas recolere.

Fac me plagis vulnerari,
cruce hac inebriari,
et cruore Filii.

Flammis urar ne succensus,
per te, Virgo, sim defensus
in die iudicii.

Fac me cruce custodiri,
morte Christi praemuniri,
confoveri gratia.

Quando corpus morietur,
fac ut animae donetur,
paradisi gloria.
Amen.