Tato námitka patří k nejčastějším: v současné době nikdo nemá čas, počínaje školáky a konče důchodci. A pokud žiji s pocitem, že právě já čas mám, tak jsem asi „trochu divný“ a mimo realitu!
Avšak - každý z nás má čas na to, co považuje za důležité. Takže námitka, že nemám čas číst Písmo (a modlit se nad ním), se dá převést na jinou: Písmo pro mě nemá význam.
Námitka „nemám čas" se objevuje v dějinách pořád a znovu. Už sv. Jan Zlatoústý se s tím potýkal u svých věřících: „Slyším někdy lidi říkat: 'Proč já bych měl číst Bibli? To ať dělají ti, kdo jsou v klášteře.' Já vám ale říkám: Bibli potřebujete více vy než mniši! To vy žijete mimo klášterní zdi v plné vřavě světa. To vy jste neustále vystaveni novým zápasům, bojům a ranám. Například manželka tě dráždí, syn zarmucuje... nepřítel připravuje úklady proti tobě, přítel ti závidí, soused je drzý, spolubojovník té sráží k zemi. Nebo možná, jak se často děje, soudce nám vyhrožuje, chudoba působí bolest, ztráta majetku přináší problémy, prosperita vede k pýše, neštěstí strhává dolů. Kolem nás na všech stranách je mnoho důvodů a příležitostí k hněvu, ustaranosti, skleslosti, smutku, marnivosti nebo pýše. Ze všech stran jsou na nás namířeny zbraně, proto neustále potřebujeme plnou zbroj Písma.
Mnozí mi řeknou: 'A obchodování... a práce?' Pěkná výmluva, opravdu! Vy se bavíte s přáteli… chodíte na zábavy... díváte se na sportovní utkání... Co tedy? Když se jedná o duchovní život, tak si myslíte, že to nemá žádný význam?""
Převzato z knihy Modlitba s Biblí v ruce, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
