Anděl strážný existuje, není to fantaskní doktrína, nýbrž společník, kterého nám dal Bůh na cestu naším životem – konstatoval papež František v homilii při ranní mši z liturgické památky Svatých andělů strážných v kapli Domu sv. Marty.

„Dnešní čtení – začal papež František – nám podávají dva obrazy: anděla a dítě. Bůh nám dal anděla, aby nám byl po boku a chránil nás. Kdyby si někdo z nás myslel, že může jít sám, velmi by se mýlil a upadl by do ošklivého omylu, kterým je pýcha: domníval by se, že je velký a soběstačný. Ježíš učí apoštoly (Mt 18,1-5.10), aby byli jako děti. Učedníci se mezi sebou přeli, kdo z nich je největší. Byla to interní disputace...a kariérismus. Už první biskupové měli pokušení kariérismu: »Já se stanu větším než ty«.. Není to dobrý příklad, který nám dali, ale taková je realita. A Ježíš je učí pravému postoji, totiž být jako děti, učí poddajnosti, umění nechat si poradit a pomoci, protože dítě je vlastně znamením potřeby pomoci a poddajnosti, aby mohlo jít vpřed. To je cesta a nikoli kdo je větší. Ti kdo jsou nejblíže postoji dítěte, jsou nejblíže kontemplaci nebeského Otce, otevřeným a poddajným srdcem naslouchají andělu strážnému:

My všichni máme podle tradice církve u sebe anděla, který nás chrání a dává nám vnímat různé věci. Nezřídka máme pocit: »Neměl bych to dělat takto. To nejde. Buď obezřetný..« Je to hlas společníka, který nás doprovází na cestě. Buďme si jisti, že nás svými radami dovede k cíli našeho života, dopřejme proto sluchu jeho hlasu a nevzpouzejme se... Protože vzpouzení, snaha být nezávislí, je něco, co máme všichni. Je to tatáž pýcha, kterou měl náš otec Adam v pozemském ráji. Nevzpouzej se, drž se jeho rady.

„Nikdo nejde sám a nikdo z nás si nesmí myslet, že je sám – pokračoval papež – protože je tu vždycky tento společník.“

A nechceme-li naslouchat jeho radám, naslouchat jeho hlasu, jako bychom říkali: »Jdi pryč!«. Vyhánět tohoto společníka je nebezpečné, protože žádný muž či žena si nemůže poradit sám. Mohu radit někomu jinému, ale nikoli sám sobě. Radí mi Duch svatý, anděl mi radí. Proto jej potřebujeme. To není nějaká fantaskní nauka o andělích, nýbrž realita. Řekl to Ježíš, Bůh: »Hle, já posílám před tebou anděla, aby tě chránil na cestě« (Ex 23,20).

A papež František končil homilii slovy:

Položil bych dnes tuto otázku: jaký mám vztah ke svému andělu strážnému? Naslouchám mu? Říkám mu ráno »Dobrý den«? Říkám mu »Opatruj mne ve spánku«? Mluvím s ním? Žádám jej o radu? On je po mém boku. Každý z nás si dnes může zodpovědět tuto otázku: jaký je vztah k tomuto andělovi, kterého Pán poslal, aby mne chránil a doprovázel na cestě, a který stále hledí na tvář nebeského Otce?

Převzato z www.radiovaticana.cz.