Nalinkoval nám Bůh naše cesty životem?

4.11.2017

Nalinkoval nám Bůh naše cesty životem?

Předurčuje nám Bůh naše životní cesty? Předurčuje někomu manžela, manželku, život v klášteře, kněžství, předurčuje někoho k tomu, aby zůstal single?

 

 

 

Předurčuje nám Bůh naše životní cesty?

Věnujme se zásadní otázce: Předurčuje nám Bůh naše životní cesty? Předurčuje někomu manžela, manželku, život v klášteře, kněžství, předurčuje někoho k tomu, aby zůstal singl Kolik autorů píšících na toto téma, tolik názorů. Učení církve nám k tomu nic neříká, samotné Boží zjevení také ne. Když v Písmu čteme o konkrétních Božích povoláních některých velkých postav dějin spásy a proroků, máme dojem, že Pán má pro každého nalinkovanou životní dráhu. Podobně nás k této představě vedou některá svědectví od lidí, kteří ve zpětném pohledu na svůj život mají dojem, že jejich život nalinkovaný byl. Tyto dojmy či osobní přesvědčení však není možné zobecnit na všechny lidi.

Pán má pro každého svůj plán spásy, ale je odvážné tvrdit, že Bůh každému „linkuje“, předem určuje, jeho životní cestu. To by nás, omylné lidi, Bůh musel zbavit svéprávnosti nebo by od nás musel vyžadovat neomylné poznávání jeho vůle na životních cestách. Vědomí, že Bůh nám předem naši životní cestu nalinkoval, by nás nezřídka vedlo až k psychickým a duchovním „neurózám“. Stavělo by člověka před jakési bludiště životních rozhodnutí a cest a on, chudák, jako myška před tímto bludištěm, by se mořil tím, co vlastně Bůh od něho chce. A kdyby se „netrefil“, měl by trauma z možného zpackaného života či dokonce z Božího trestu.

Životní formy nejsou cílem, jsou jen cestou k cíli

Předcházející řádky by mohly někoho znejistit v tom smyslu, že nás Bůh životem nevede, že nám nedává konkrétní povolání. Ne, Bůh nás chce vést a vede a počítá přitom s našimi objížďkami a omyly. Také skrze ně nás vede k povolání, které máme svým životem naplnit. Ale neurčuje nám předem jeho formu nebo konkrétní místo jeho uskutečnění. Ukazuje nám směr – jak se stávat lidmi proměňovanými Kristovou láskou, jak dojít do cíle a pomáhat k tomu i lidem kolem nás. A pomáhá nám rozpoznat i vlastní způsob, formu života, v níž k tomuto naplnění dospíváme. Zároveň zpětně poznáváme, jak pro nás ta či ona forma života byla místem proměny v dospělé lidi v Kristu. Boží vedení tak můžeme zpětně vnímat i v životě plném zákrut a změn, s nimiž jsme předem nepočítali.

Je nutné si uvědomit, že životní formy nejsou cílem, jsou jen prostředím, v němž naplňujeme své poslání na zemi, jsou cestou k cíli. Když jsem si jako mladá žena kladla otázku o svém životním směřování, byla jsem přesvědčena, že Pán má pro mě jasně dané konkrétní povolání. Ptala jsem se svého tehdejšího duchovního rádce, starého jezuity, jak své povolání poznal on a co by se stalo, kdyby ho nerozpoznal (čehož jsem se obávala u sebe). Tento muž modlitby, který prošel v životě vším možným, od komunistického žaláře přes odebraný státní souhlas k výkonu kněžské služby až po plodný apoštolský život, se usmál a šokoval mě svou upřímnou výpovědí: „Umím si představit, že tak, jak se snažím být dobrým jezuitou, bych se snažil být dobrým manželem, otcem nebo hospodářem.“ Dlouho jsem tomu nerozuměla, dnes mi můj vlastní věk pomáhá porozumět. Přitom není pochyb, že se v povolání jezuity plně našel, jako i já věřím, že mým povoláním je být tam, kde jsem – v zasvěceném životě.

Převzato z knížky: Boží vůle: bludiště, nebo cesta?

 

 

Sekce: DUCHOVNÍ ŽIVOT   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


    RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

    Kontakt na správce stránek: webmaster(@)vojtechkodet.cz