Více než kdy jindy je zřejmé, a hlavně při pohledu na facebook, jak se máme utíkat v každý čas a právě teď k Bohu. Jak se o to máme snažit.

Protože když se neutíkáme k tomu, od kterého vycházíme, který nás stvořil, pro kterého každý den vstáváme, s ním chceme prožívat celý den v práci, doma s rodinou, s blízkými, aniž o tom víme (v jeho Duchu), a pro kterého usínáme a chystáme se na nový den, začneme se utíkat k jinému "bohu" - k nějaké modle, idolu (idolatrie), která se pro náš život stane náboženstvím a náhražkou. A hlavně se tou náhražkou necháme podvést, pokud to neprokoukneme a vědomě se toho nezřekneme. Protože žití s pravým Bohem, Ježíšem Kristem, není žití náboženství, křesťanství není náboženství, ale je to žití nejdůvěrnějšího vztahu, který nás vede k podstatě našeho bytí.

Křesťanství se nám při nesprávném chápání právě také může stát modlou, tak jako při nesprávném prožívání vztahu s životním partnerem, či našimi blízkými, tudíž se to také může stát naším náboženstvím. A proto i v nadbytku vztahů vytvořených ne z Boha, pociťují jedinci osamělost, hlubokou samotu, prázdnotu, která je vede k touze po bohatství ve všech směrech = vytváření mnoha vztahů, mnoha zkušeností se světem (dosažení cílů, které nevedou k naplněnému životu), a které nás od pravého života odvádějí a vedou k frustraci ze světa, rezignaci a lhostejnosti. Pokud nežijeme ve vnitřní svobodě a touze po očištění našeho ducha a naplnění Duchem svatým - Duchem lásky, pokoje, radosti, shovívavosti, vlídnosti, dobroty, věrnosti, tichosti, zdrženlivosti, nechtějme studovat, pracovat, cestovat, žít zdravě, sportovat, zakládat rodinu, uspět v čemkoliv, či dokonce jakkoliv "žít", pokud nenajdeme pravého Boha a svůj vztah s ním. Touto ignorací a neumem - nežití svého vztahu s Ježíšem Kristem - totiž ubližujeme v první řadě sobě, a pak všem a všemu, co se snažíme dělat bez něj. Protože tak jako je naše přirozenost dýchat, jíst, pít, spát, tak je naše přirozenost žít s Ježíšem. Tedy se to odráží v naší práci, i v atmosféře vztahů, rodiny..  jako i v našem fyzickém i psychickém zdraví a dalších kroků po těchto cestách.

Nejlepšími lékaři jsme pro sebe v první řadě my sami s Ježíšem! Pokud žijeme v Bohu, s Bohem a necháme si měnit život, ačkoliv to může vně vypadat jakkoliv podivně a nepochopitelně, protože to nebude zapadat do myšlení světa, dostaneme skrze jeho milost vnitřní uzdravení a osvobození - od svázaností těmi modlami, které nejsou Bůh, ale potichu ničí nás a naše životy, vztahy, rodiny, zdraví, a přenáší se to v naší rodině cestou rodokmenu na další a další členy, tudíž už můžeme být dokonalou obětí těchto nedokonalých postojů k životu bez víry našich předků a nemusí být jednoduché se k víře v Boha připojit bez pomoci. A právě toto uzdravení a osvobození je klíč k tomu, proč fyzikální medicína v dnešní pokročilé době neumí pomoci nemalému procentu lidí s bolestmi, "nemocemi" a  jinými obtížemi. Nejde nic vzít zpět, ale máme každý den šanci snažit se vrátit právě na tu naší cestu víry v Boha v našem životě, která je správná a konkrétně pro nás a která nebude přispívat k našim chybám, omylům, všeobecným nevěrám a zlým následkům bezbožnosti v historii mé i světa.  

 

Bohu známá autorka