Ticho napomáhá k hlubšímu vnímání

6.5.2017

Ticho napomáhá k hlubšímu vnímání

Dříve než velcí duchovní učitelé začínali veřejně působit – Karel Foucauld, Ignác z Loyoly, František z Assisi, apoštol Pavel, ale i Ježíš -, odcházeli alespoň na několik týdnů, někteří však i na léta, na poušť či na jiná opuštěná místa.

Udělat si přestávku, vysadit, odejít do ústraní a ztišit se. Bez alespoň malé dávky těchto prvků asi není možné se dobře rozhodovat, natož pak měnit! Jestliže odcházíme do ticha, začíná žít naše nitro. Stáváme se citlivějšími a otevřenějšími pro nejrůznější asociace, pro věci skrývající se v pozadí, pro pohnutky a motivy, jež bychom jinak nepoznali. Kdo stále jen mluví a něco dělá, nikdy nenaslouchá. Pozornými a naslouchajícími lidmi se staneme, jestliže se oprostíme od hluku a všedních dnů.

V tichu samozřejmě vstupují do vědomí i ponuré věci: obavy, neuspořádané myšlenky, zranění, pocity viny, různé chaotické a tíživé záležitosti z našeho životního příběhu. Zprvu ztěžují naše rozhodování, musíme si je však připustit a podívat se na ně, abychom si mohli udělat jasno. Jestliže tyto věci „zameteme pod koberec“, vrátí se nám jinou cestou zpět a budou negativně ovlivňovat naše chování, aniž bychom si toho byli většinou vědomi.

Pomůže, když si denně stanovíme nějaký pevný čas ticha, důležité je i projít si večer uplynulý den. V tomto čase ztišení můžeme vše zahrnout do modlitby, tj. vyprávět to Bohu. Bohu nic nemůžeme ani nemusíme namlouvat. Měli bychom mu zcela upřímně předkládat svá nejniternější, nejintimnější hnutí, i ta, která nás samotné rozčilují či zahanbují. Rozhovor s Bohem může být přímý a živý, může obsahovat spory, otázky a nářky. Pro mnoho lidí je snadné modlit se, když zažívají něco „negativního“. Ale když se jim daří dobře, dost rychle na Boha zapomínají. Měli bychom vědomě děkovat Bohu za dobro, které nám prokazuje. Náš život pak bude svobodnější, spokojenější a radostnější. Kdo stojí před nějakým rozhodnutím, měl by s Bohem pohovořit o tom, co jím hýbe – o svých touhách a pochybnostech, nadějích a obavách, o své rozpolcenosti, o tlacích a nechuti, o radostném očekávání a nadšení.

Odstup od všedního shonu pomáhá k reflexi s určitým nadhledem, ticho k hlubšímu vnímání, mlčení k osobní modlitbě. 

 
Zpracováno podle knížky
Stefan Kiechle, Umět se rozhodnout,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Převzato z webu vira.cz.
.


Sekce: DUCHOVNÍ ŽIVOT   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


    RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

    Kontakt na správce stránek: webmaster(@)vojtechkodet.cz