Již od nejstarších dob se v církvi traduje jednotné přesvědčení o zvláštní moci Kristovy krve, kterou Pán za nás prolil na kříži a kterou smíme přijímat ve svátosti eucharistie.
Jan Zlatoústý ve svých katechezích poukazuje na předobraz beránčí krve, kterou byly pomazány veřeje Izraelitů v Egyptě (srov. Ex 12,13). Podle něho Izraelity tehdy nezachránila krev zvířete, ale to, že byla předobrazem krve Kristovy, před níž Zhoubce utíká. „Ukážeš-li zloduchovi jazyk zbrocený drahocennou krví – tvrdí Jan Zlatoústý – nebude moci vzdorovat. Uvidí-li nachově zbarvená ústa, uteče jak poděšená šelma.“
Staletí později jinými slovy totéž zdůrazňuje Albert Veliký, když říká: „Eucharistie nám nabízí tak posilující božskou pastvu, že svět, tělo ani ďábel už proti nám nic nemohou.“
Ježíšovou obětí na kříži končí všechny krvavé oběti starého zákona, které byly jen jejím předobrazem. Krví Kristovou jsme byli jednou pro vždy vykoupeni ze svého prázdného způsobu života (srov. 1Petr 1,19), jeho nevinná, nespravedlivě prolitá krev se stává cenou za naší spásu a zvláštním způsobem nás obmývá od našich hříchů (Zj 1,5). Chrání nás před útoky Božího nepřítele, nad nímž křesťané vítězí mocí Beránkovy krve a svým svědectvím (Zj 12,11).
Je tedy na místě, že se při chvílích pokušení a při zvláštních útocích Božího nepřítele zaštiťujeme Ježíšovou krví, vzýváme její moc nad námi i nad těmi, za které se přimlouváme. Tou nejjistější ochranou však zůstane navždy živá Ježíšova přítomnost v nás, tedy když se s Kristem co nejvíce sjednotíme a připodobníme se mu i ve svém způsobu myšlení i jednání, ve svém srdci i ve svém duchu. Pak budeme pomazáni Kristovou krví k boji se zlem a k budování jeho království.
(Převzato z knihy O eucharistii s Vojtěchem Kodetem)
