Karmelitán bez kontemplativního života je mrtvola!

9.9.2013

Karmelitán bez kontemplativního života je mrtvola!

Nejdůstojnějšímu otci Fernandu Millánovi Romeralovi, generálnímu představenému Řádu bratří Panny Marie Karmelské.

Obracím se k vám, drazí bratři z Řádu Panny Marie Karmelské, kteří slavíte generální kapitulu. Rád bych vám v tomto čase milosti a obnovy, kdy jste voláni k rozlišování poslání slavného karmelitánského řádu, nabídl slova povzbuzení a naděje. Starobylé charisma Karmelu bylo po osm století darem pro celou církev.

Váš kontemplativní zdroj prýští ze země, ve které se Boží věrná láska zjevila a ukázala ve Slově, které se stalo tělem. Když uvažujete o poslání Karmelu dnes, chtěl bych Vás požádat, abyste vzali v úvahu tři věci, které by vás na této cestě mohly vést: lásku jako poslušnost, modlitbu a poslání.

Poslušnost

Posláním církve je přinést Ježíše Krista světu a k tomu také každého z nás zve naše Matka a Učitelka a přitahuje nás k Němu. V karmelitánské liturgii o svátku Panny Marie Karmelské kontemplujeme Pannu Marii jako tu, která byla „u Ježíšova kříže". To je také místo, kde se nachází církev: u Krista. Je to také místo každého věrného člena karmelitánského řádu. Vaše Řehole začíná napomenutím, aby bratři žili „v poslušnosti Ježíši Kristu", aby ho následovali a sloužili mu s čistým a nerozděleným srdcem. Tento úzký vztah ke Kristu se žije v samotě, v bratrském společenství a v poslání. „Základní životní volbou je být konkrétně a radikálně oddán následování Krista" (Ratio Institutionis Vitae Carmelitanae 8), a to činí z našeho života pouť milující proměny. II. vatikánský koncil znovu připomenul úlohu kontemplativní životní cesty: „Skutečná povaha církve je totiž zároveň lidská i božská, viditelná a přitom vybavená neviditelnými hodnotami, je horlivě činná i oddaná kontemplaci, je přítomna ve světě, a přece jím jen prochází" (Sacrosanctum Concilium 2). První poustevníci na hoře Karmel drželi v paměti toto svaté místo, a i když ho museli opustit a žít daleko od něj, upírali stále své oči na Boží slávu. V reflexi nad vaším původem a vaší historií a v kontemplaci rozsáhlé rodiny těch, kdo v průběhu staletí žili karmelitánské charisma, znovu objevíte vaše současné povolání být proroky naděje. Touto nadějí budete obnoveni. Často to, co je nové, je něco starého viděné v novém světle. Ve vaší Řeholi je srdce karmelitánského poslání tady a teď. Jak se blížíte k osmistému výročí smrti jeruzalémského patriarchy Alberta v r. 1214, připomeňte si, že on formuloval „životní cestu", prostor, který vám umožňuje žít spiritualitu, jež je zaměřena na Krista. On vytyčil vnější i vnitřní prvky, fyzickou ekologii prostoru a duchovní zbroj potřebnou k tomu, aby řád naplnil své povolání a poslání.
Ve světě, který často Kristu nerozumí a odmítá ho, jste zváni k tomu, abyste se k němu přiblížili a více se s ním sjednotili. Je to neustálé volání k následování Krista a připodobnění se Jemu. To je v našem tak dezorientovaném světě životně důležité, protože „když zhasne plamen víry, všechna ostatní světla ztratí svůj jas" (Lumen fidei 4). Kristus je přítomný ve vašem společenství, ve vaší společné modlitbě a ve službě, jež je vám svěřena: obnovte poslušnost celého vašeho života!

Modlitba

Svatý otec Benedikt XVI. vám před vaší generální kapitulou v r. 2007 připomněl, že „vnitřní pouť víry k Bohu začíná v modlitbě" a v Castel Gandolfo v srpnu 2010 vám řekl, že „vy jste ti, kdo nás učí, jak se modlit". Sami sebe nazýváte kontemplativními uprostřed lidí. Pokud je pravda, že jste povoláni k životu na výšinách Karmelu, je také pravdou, že jste povoláni být svědky uprostřed lidí. Modlitba je „královskou cestou", která vede do hlubokého tajemství Jediného Boha v Trojici, ale je také úzkou cestou k Bohu uprostřed lidí, na které jste ve světě poutníky k zaslíbené zemi.
Jedním z nejkrásnějších způsobů, jak vstoupit do modlitby, je vstoupit skrze Boží Slovo. Lectio divina vás vede k přímému rozhovoru s Pánem a otvírá vám poklad moudrosti. Důvěrné přátelství s Tím, který nás miluje, nám dává schopnost vidět Božíma očima, mluvit s jeho Slovem v srdci, vážit si této zkušenosti jako pokladu a dělit se o ni s těmi, kdo hladovějí po věčnosti.
Návrat k jednoduchosti života zaměřeného na evangelium je výzvou k obnově církve jako společenství víry, které vždy nachází nové cesty evangelizace v neustále se měnícím světě. Karmelitánští světci byli velkými kazateli a učiteli modlitby. To je také potřeba pro Karmel 21. století. V průběhu vaší historie vás velikáni Karmelu neustále volali k návratu k vašim kontemplativním kořenům, kořenům vždy plodným v modlitbě. Zde je srdce vašeho svědectví: žít, pěstovat a předávat „kontemplativní" rozměr řádu. Rád bych, aby se každý z vás sám sebe zeptal: jak vypadá můj kontemplativní život? Kolik času během dne věnuji modlitbě a kontemplaci? Karmelitán bez kontemplativního života je mrtvola! Dnes snad mnohem více než předtím je velmi snadné nechat se rozptýlit starostmi a obavami tohoto světa a podlehnout falešným bohům. Náš svět je tolik roztříštěn: kontemplativní lidé sjednocují a mocně podporují volání po jednotě. Nyní více než kdy jindy je čas, abyste znovuobjevili vnitřní cestu k lásce skrze modlitbu a nabídli dnešním lidem svědectví vaší kontemplace skrze kázání a službu; ne snadná řešení, ale moudrost, která pochází z toho, že „rozjímáte dnem i nocí o zákonu Páně". Pro každého z vás existuje velké pokušení upadnout do světské spirituality. Duch světa je nepřítelem života modlitby, na to nikdy nezapomínejte! Vybízím vás k přísnějšímu a kajícnějšímu životu podle vaší autentické tradice, životu vzdálenému světskosti a světským kritériím.

Poslání

Moji drazí bratři karmelitáni, máte stejné poslání, jaké měl Ježíš. Všechna plánování a rozhovory na kapitule by byly k ničemu, kdybyste zde nezačali s vaší obnovou. Vaše karmelitánská rodina prožívá nádherný rozkvět ve světě, který je plodem, darem Božím a dílem misionářského úsilí v minulosti. Dnes každé poslání znamená velkou výzvu, protože zvěst evangelia není vždy přijímána, nebo je dokonce násilně odmítána. Nesmíme nikdy zapomínat, ani když jsme hozeni do kalných a neznámých vod, že ten, kdo nám toto poslání dal, nám také dá odvahu. Slavte tedy kapitulu s nadějí, která nikdy neumírá, a s velkodušností ohledně znovuzískání vašeho kontemplativního života a prostoty a strohosti evangelia.
V homilii na náměstí sv. Petra jsem řekl poutníkům: „Každý křesťan a každá komunita je misionářská v té míře, v jaké nosí a žije evangelium a dosvědčuje Boží lásku ke všem, zvláště k těm, kdo se ocitají v těžkostech. Buďte misionáři Boží lásky a něhy! Buďte misionáři milosrdenství Boha, který nám stále odpouští, stále nás očekává a velmi nás miluje." (Homilie 5. května 2013). Svědectví Karmelu v minulosti je svědectvím jedné z nejhlubších duchovních tradic, které vyrostly v jednu z velkých škol modlitby. Vzbuzovalo odvahu mnoha mužů a žen, kteří čelili nebezpečí nebo dokonce smrti. Připomeňme jen dva dobře známé mučedníky ze současné doby sv. Terezii Benediktu do Kříže a bl. Tita Brandsmu. Zeptám se vás tedy: máte i vy dnes vytrvalost, odvahu těchto svatých?
Drazí karmelitánští bratři, svědectví vaší lásky, vaší naděje, které vyzařuje z vašeho hlubokého přátelství s živým Bohem, může zavát jako „jemný vánek" a obnovit a znovu vyburcovat vaše církevní poslání v dnešním světě. K tomu jste voláni. Váš obřad profese vám vkládá do úst tato slova: „Zasvěcuji se Bohu..., abych milostí Ducha svatého a s pomocí Panny Marie dospěl ve službě Bohu a církvi k dokonalé lásce."
Ať Panna Maria, Matka a Královna Karmelu provází vaše kroky a učiní plodnou vaši každodenní pouť k Boží Hoře. Prosím o zvláštní hojné požehnání Ducha svatého pro všechny členy karmelitánské rodiny a zvláště pro vás, členy kapituly, a všem Vám ze srdce uděluji své apoštolské požehnání.

Franciscus

Převzato z webu www.karmel.cz.

Sekce: KARMEL   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


    RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

    Kontakt na správce stránek: webmaster@vojtechkodet.cz 

    Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.