(modlitba sv. Alžběty od Trojice *1880 - +1906)

Můj Bože, Trojice, klaním se ti,
pomoz mi úplně zapomenout na sebe,
abych mohla spočinout v tobě,
nehybná a pokojná, jako by má duše byla již na věčnosti.
Ať nic nemůže narušit můj pokoj
a způsobit, že bych z tebe vyšla, můj Neproměnný,
ale ať mě každá minuta unáší dále do hlubin tvého Tajemství.
Upokoj mou duši, udělej si z ní své nebe,
svůj milovaný příbytek a místo svého odpočinku.
Ať tě tam nikdy nenechávám samotného,
ale ať jsem tam naprosto celá, naprosto bdělá ve víře,
zcela se ti klanící, zcela vydaná tvé tvůrčí činnosti.
 
Můj milovaný Kriste, z lásky ukřižovaný,
chtěla bych být nevěstou tvého srdce,
chtěla bych tě zahalit slávou,  
chtěla bych tě milovat...až k smrti!
Cítím ale svou nemohoucnost,
a proto tě prosím,
abys mě oděl v sebe,
abys mou duši ztotožnil se všemi hnutími své duše,
abys mě ponořil v sebe,
abys mě uchvátil,
abys mě nahradil sebou tak,
že můj život bude jen vyzařováním tvého života.
Vstup do mne jako ten, který se klaní, který usmiřuje a který zachraňuje.
 
Věčné Slovo, Slovo mého Boha,
chci svůj život trávit nasloucháním tobě,
chci se stát plně vnímavou,
abych se od tebe naučila všechno;
a pak, navzdory všem temnotám, prázdnotám, nemohoucnostem,
chci stále hledět jen na tebe a přebývat ve tvém velkém světle.
Má Hvězdo milovaná, upoutej mě tak,
že už nebudu moci opustit tvoji zář.
 
Stravující Ohni, Duchu lásky, sestup na mne,
aby se v mé duši jakoby vtělilo Slovo,
ať jsem pro ně dalším lidstvím,
v němž znovu uskuteční celé své tajemství.
 
A ty, Otče, skloň se ke svému ubohému tvorečkovi,
zahal jej svým stínem,            
spatřuj v něm jen svého Milovaného,
ve kterém jsi nalezl všecko zalíbení.
 
Moji Tři, moje Všecko, má Blaženosti, nekonečná Samoto,
Nesmírnosti, v níž se ztrácím, tobě se vydávám jako kořist,
ukryj se ve mně, abych se já mohla ukrýt v tobě
a čekat, až budu ve tvém světle nazírat propast tvé vznešenosti.

(Z francouzského originálu přeložila Alžběta Dřímalová)

Více o svaté Alžbětě zde