Nikdo nezná Ježíše ...

23.4.2016

Nikdo nezná Ježíše ... Christophe Dumont

„V ten čas se Ježíš ujal slova a řekl: ‘Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit’“ (Mt 11,25-27).

1. Znovu si v klidu přečti tento úryvek: je to znamenitá Ježíšova modlitba, díkůvzdání, které vypovídá zároveň o Otci i o nás. „Tyto věci“ se týkají „tajemství nebeského království“, jak se náš Pán vyjadřuje o něco dále (srov. Mt 13,14).
Těmto tajemstvím se nenaučíš na základě vědeckých pouček či pouhého rozumování. Pouze tehdy, když se s vírou otevřeš Ježíšovu příběhu, jeho slovu a Duchu, může ti Otec něco z nich „odhalit“. Dokonce i ten, kdo je „moudrý a chytrý“, musí udělat krok navíc a oddat se tomu něčemu většímu a božskému, co Otec vyzařuje v Ježíši.
2. Neboť je to Ježíš, kdo nám dává poznat Otce. V tomto smyslu Ježíš odpovídá Tomášovi: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ A Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl Otce. Já jsem v Otci a Otec je ve mně“ (srov. Jan 14,6.9n.).
V Ježíši se Boží „tajemství“ objasňuje: ne zcela, ale dostatečně na to, abychom v něm nalezli „cestu“ k Otci (srov. Jan 14,6) a v něm poznali „Syna“: Boha z Boha a Světlo ze Světla, jak se modlíme ve Vyznání víry.
Ostatně, je zajímavé si povšimnout, že ve Starém zákoně je Bůh označován jako Otec pouze čtyřikrát. V Novém zákoně, který obsahuje mnohem méně knih, je tomu tak 258krát. Tato úchvatná novost pochází od Ježíše. Je tomu tak proto, že on mluvil o Bohu: „Otec…“
3. Zastavme se nyní u té krátké a tajemné věty: „Nikdo nezná Syna“. Domníváš se, že znáš Ježíše? Jistě, znáš jej a víš o něm mnoho věcí z evangelia, z modlitby, ze svého studia.
Ale znáš jej důkladně? Do hloubky? Dokážeš jej „rozluštit“? Mýlíš se! Jako „Syn“ má Ježíš svou osobní identitu v Trojici.
Je tou nejmilovanější a zároveň naprosto Neznámou osobou na této zemi.
Bylo o něm napsáno bezpočet knih, ale žádná nám nemůže odhalit jeho božskou hlubinu. Nemáme o něm nic než jen „drobné portréty“, jak se vyjádřila jedna kontemplativní osoba: pouhé záblesky, částečná vyobrazení, momentky. Ale probádat jeho nejvlastnější skutečnost? To není na tomto světě možné. Opravdu do hloubky „nikdo nezná Syna“.
„Víra nám opravdově daruje Boha“, napsal svatý Jan od Kříže, ale temným způsobem, nevidíme nic než „náčrt“.
„Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně,“ píše svatý Pavel, ale v nebi „uvidíme tváří v tvář“ (1 Kor 13,12). Tehdy budeme Ježíše poznávat plně v jeho božské hlubině.
4. Přesto však! V tomto životě znát je méně důležité než milovat. Milovat: to je první přikázání, Ježíšova výslovná touha. Žádá nás, abychom „přebývali v něm“ (Jan 15,4), sjednocení s ním. Celá naše existence může být skrytá v něm: práce i mluvení, naslouchání i odpočinek.
On je přítomný. Skrytým, ale reálným způsobem. On je tím „pokladem, skrytým v poli“ našeho života (Mt 13,44). On je tou vzácnou perlou. On je nám velmi blízko. Pozorný. Přístupný. Milující. Je silou, která pobízí.
5. Čím více někoho milujeme, tím více v nás, byť skrytě, roste ono poznání srdcem, které snad neumíme vyjádřit učenými pojmy, ale které nám tolik pomáhá lépe znát „jej“, lépe znát „ji“.
Láska tě činí bystrozrakým: každý detail týkající se milované osoby pronikáš, každý náznak chápeš, každé poselství přijímáš. Psychologie toho druhého se ti stává důvěrně známou. Nejde zde o „vědecké“ poznání. Jde o lepší poznání: poznání intuitivní, takřka „přirozené“, „poznání moudrosti“.
Světci, velcí ve své lásce ke Kristu, o tom velmi hojně vypovídají. Pavel se cítí být „uchvácen“ Kristem: pro něj je „poznání mého Pána Ježíše Krista nade vše“ (Flp 3,8). Svatý Jan od Kříže mluví o „temném láskyplném poznání“ Páně a přirovnává je ke „zlatému dolu“, plnému neznámých žil, které je třeba stále objevovat.
Alžběta od Trojice prosí ve své slavné modlitbě, aby „mě každý okamžik uváděl hlouběji do hloubky vašeho Tajemství“. V Dějinách duše píše Terezie z Lisieux, že jedinou věcí, o kterou usiluje, je „věda lásky“.
Poznat Krista znamená nalézt život. Odtud pramení velká touha apoštola Pavla uvést nás do „neproniknutelného Kristova bohatství“, abychom „poznali lásku, která přesahuje veškeré poznání“ (Ef 3,8.19).


Z francouzštiny přeložil VoH.
Z časopisu Karmel 3/2003
S laskavým svolením


Převzato z webu
bosekarmelitky.cz.

 

Sekce: KARMEL   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


    RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

    Kontakt na správce stránek: webmaster(@)vojtechkodet.cz