Terezie od Ježíše z Los Andes, sv. (1900-1920)

14.7.2016

Terezie od Ježíše z Los Andes, sv. (1900-1920)

Narodila se 13. července 1900 v Santiago de Chile. Při křtu dostala jméno Juana Enriqueta Josefina od Nejsvětějšího Srdce Fernandez Solar. Kdo ji znali blíže, říkali jí Juanita a pod tímto jménem ji zná nejvíce lidí i dnes. Vyrůstala obklopena svou rodinou: rodiči Miguelem Fernandezem a Lucií Solar, třemi bratry a dvěma sestrami, dědečkem z matčiny strany, strýci, tetami, bratranci a sestřenicemi. Její rodina patřila k těm zámožnějším a křesťanská víra se zde žila věrně a opravdově.

Základní vzdělání získala Juanita ve škole Francouzských sester Nejsvětějšího Srdce. Dá se říci, že její krátký, avšak intenzivní život se rozvinul především v prostředí rodiny a školy. Když jí bylo čtrnáct, rozhodla se, pod vlivem Božího vnuknutí, zasvětit svůj život Bohu jako řeholnice řádu bosých karmelitek. Její touha se naplnila, když 7. května 1919 vstoupila do maličkého kláštera Ducha svatého v Los Andes, asi 90 km severně od Santiaga. Obláčka se konala 14. října téhož roku a Juana začala noviciát se svým novým jménem Terezie od Ježíše. Dlouho předem věděla, že zemře mladá, neboť jí to Pán zjevil. Měsíc před svou smrtí to sdělila svému zpovědníkovi.

Přijala to v pokoji a s důvěrou, ba s pocitem štěstí. Byla si jistá, že její mise – pomáhat lidem Boha znát a milovat – bude pokračovat i na věčnosti. Po mnoha vnitřních zkouškách a nepopsatelném tělesném utrpení způsobeném prudkým záchvatem tyfu, který nakonec ukončil její krátký život, opustila tento svět navečer 12. dubna 1920, aby dospěla ke svému nebeskému Otci. Svátost nemocných a viatikum přijala s největší vroucností. Ještě předtím, 7. dubna, složila své řeholní sliby právě z důvodu nebezpečí smrti. Za tři měsíce by měla dvacáté narozeniny a do ukončení řádného kanonického noviciátu jí chybělo šest měsíců.

Juanita Fernandez SolarJuanita »procitla« k duchovnímu životu už jako dítě. Sama říkala, že Bůh ji přitahoval už ve věku šesti let a vedl ji k tomu, aby veškerou kapacitu své lásky směřovala k němu. „Bylo to krátce po zemětřesení v roce 1906, kdy si Ježíš začal nárokovat mé srdce pro sebe", napsala ve svém deníku. Její schopnost lásku dávat a lásku přijímat byla enormní a pojila se u ní s mimořádnou inteligencí. Bůh jí »dovolil« zakoušet jeho přítomnost. Tímto poznáním ji očistil a prostřednictvím zkušenosti kříže ji učinil »svým vlastnictvím«. Čím více ho znala, tím více ho milovala a v lásce se k němu připoutala naprosto a bezvýhradně. Jednou jí bylo dáno poznat, že láska se osvědčuje spíše skutky než slovy, proto se snažila vše ve svém životě dělat z lásky. Juanita velmi dobře pochopila, že aby člověk patřil Bohu, musí umřít sám sobě ve všem, co se Bohu protiví.

Její přirozené sklony byly zcela opačné, než požadavky evangelia. Byla pyšná, sebestředná, tvrdohlavá, se všemi chybami, které jsou s těmito dispozicemi spojené. Nicméně rozhodla se jít proti proudu a důsledně vedla boj proti každému podnětu, který nevycházel z lásky.
V desíti letech se stala novým člověkem. To, co této proměně bezprostředně předcházelo, byla příprava na první svaté přijímání. Když pochopila, že k ní chce přijít a v ní přebývat sám Bůh, dala se tím horlivěji do práce, aby získala ctnosti, které ji učiní méně nehodnou takové milosti. V nejkratší možné době se jí podařilo – s pomocí Boží milosti – dokonale proměnit svůj charakter.

S přijetím prvního svatého přijímání obdržela mystický dar Pánova promlouvání v jejím nitru, který jí pak byl velkou oporou po celý život. Bůh jí odňal její porušené přirozené sklony a od toho dne žila hlubokým životem modlitby v důvěrném přátelství s ním. O čtyři roky později jí pak Ježíš řekl, aby se stala karmelitkou a že si přeje, aby svatost byla jejím jediným životním cílem.

S přispěním hojné Boží milosti a s velkodušností, s níž miluje mladá dívka, oddala se modlitbě, aby dosáhla ctnosti a života podle evangelia. Její úsilí bylo takové, že během několika let dospěla k vysokému stupni sjednocení s Bohem. Kristus byl jejím jediným vzorem, ideálem a cílem. Milovala ho a učila se kvůli němu v každém okamžiku zapomínat na sebe. Snoubenecká láska prostupovala celou její bytost a ona netoužila po ničem jiném, než se plně sjednotit s tím, který okouzlil její srdce. V patnácti letech proto učinila slib panenství na devět dní a po jejich uplynutí jej vždy znovu a znovu obnovovala.

Poutní místo Auco-Rinconada v Los AndesJejí svatost prostupovala její každodenní život a byla patrná všude tam, kde se právě nacházela: doma, ve škole, ve styku s přáteli, s lidmi, s nimiž trávila prázdniny. Ke všem mluvila s apoštolskou horlivostí o Bohu a pomáhala jim, jak jen mohla. Ačkoli byla stejně stará jako její přátelé, přece poznávali, že je odlišná. Brali ji jako vzor, vyhledávali její pomoc i radu. Uměla se velmi dobře vcítit do všech bolestí, které patří k životu, a podobně dovedla v Bohu do hloubky spoluprožívat štěstí druhých. Byla veselá, radostná, sympatická, přitažlivá, komunikativní a ráda sportovala. Během dospívání dosáhla dokonalé psychické a duchovní rovnováhy, která byla plodem její askeze a modlitby. Pokoj a ušlechtilost, které vyzařovaly z její tváře, byly důsledkem přítomnosti božského Hosta v jejím nitru.

Život v klášteře od 7. května 1919 byl pro Juanitu poslední fází výstupu k dosažení svatosti. Stačilo pouhých jedenáct měsíců, aby se završil proces jejího připodobnění Kristu. Komunita rychle rozpoznala Boží působení v jejím dosavadním životě. V karmelitánském způsobu života nalezla mladá novicka dokonalý prostředek k předání vnitřního bohatství, které jí bylo svěřeno pro církev. Tímto bohatstvím byl její vnitřní život důvěrného přátelství a sjednocení s Bohem, pro který se narodila.

Interiér svatyněTerezie od Ježíše z Los Andes byla blahořečena papežem Janem Pavlem II. v Santiago de Chile 3. dubna 1987 a týž papež ji v Římě, 21. března 1993, svatořečil. Její tělo je uloženo ve svatyni na poutním místě Auco-Rinconada v Los Andes. Přicházejí sem tisíce poutníků, aby zde hledali a nalézali duchovní pomoc, světlo a inspiraci pro svou osobní cestu následování Krista.

Svatá Terezie od Ježíše z Los Andes je první světicí chilského původu, je první neevropskou svatořečenou bosou karmelitkou a je čtvrtou kanonizovanou Terezií na Karmelu – vedle sv. Terezie z Avily, sv. Terezie z Florencie a sv. Terezie z Lisieux. Její památka se v karmelitánském řádu slaví 13. července.

(Podle St. Teresa of Jesus 'de Los Andes'... zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)

 

Převzato (včetně obrázků) z webu karmel.cz.



Sekce: KARMEL | SVATÍ - BOŽÍ PŘÁTELÉ   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Kontakt na správce stránek: webmaster@vojtechkodet.cz 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.