Víro, tak málo známá a ještě méně žitá!

21.11.2013

Víro, tak málo známá a ještě méně žitá!

Vavřinec od Vzkříšení (1614-1691)


Vše, co jsem od lidí slyšel, co se týče Boha, co jsem o Něm četl nebo pochopil, to vše mě nemůže uspokojit. Jak bychom Ho mohli popsat, jak bychom mohli nalézt slova, kterými Ho vylíčit, když je nekonečně dokonalý? Jedině víra Ho může odhalit nebo mne poučit, čím je. Vírou se naučím velmi rychle a více o Bohu, než bych byl schopen se naučit po mnoha letech ve školách.

Ó víro, víro, ty podivuhodná dobrá sílo, která osvěcuješ ducha člověka a vedeš ho k poznání jeho Stvořitele. Ó, ty naprosto líbezná ctnosti, tak málo známá a ještě méně žitá, která však jednou poznaná jsi naplněná slávou a plností nevyjádřitelného požehnání. Největší uznání a oslavu, kterou Bohu můžeme vzdávat, je úplná nedůvěra v naše vlastní síly a svěření se zcela do Jeho ochrany.

Život je plný nebezpečí a skrytých úskalí, v nichž ztroskotáváme, jsme-li bez průběžné posily Boží milosti. Ovšem, jak o ni můžeme prosit, nejsme-li s Ním? Jak můžeme být s Ním, nejsou-li s Ním naše myšlenky? Jak by mohl být v našich myšlenkách, pokud si nevytvoříme návyk přebývat v Jeho přítomnosti a v ní prosit o milost, kterou potřebujeme v každém okamžiku našeho života?

Chceme-li růst v duchovním životě, pak se musíme při drobných rozhodováních a při zvažování i nepatrných věcí vyhýbat spoléhání jen na pouhopouhý intelekt. Nešťastní, kteří v něm hledají své vytoužené uspokojení. Stvořitel je velkým učitelem pravdy. Můžeme mnoho let pracně přemýšlet, avšak plnější a daleko hlubší je poznání skrytých věcí víry a Jeho samého, které nechá zazářit jako světlo v srdcích pokorných.

Nic nám nemůže dát v životním strádání a smutku takové uspokojení jako milující spojení s Bohem. Je-li prožíváno vědomě, pak neduhy, které přepadnou tělo, se nám budou zdát lehké. Bůh často dovolí tělesné utrpení, aby očistil naši duši a aby nás »přinutil« přebývat v Něm. Jak může pociťovat bolest ten, jehož život je ukryt v Bohu a jehož jedinou touhou je Bůh? Uctívejme Ho v našich neduzích a nabízejme Mu své smutky právě ve chvílích, když nás sužují, a tak jako dítě prosí otce, prosme Ho s něžnou naléhavostí, aby nám dal sílu a přetvářel naši vůli podle vůle své. Pro nemocné jsou velmi vhodné krátké modlitby, poněvadž prokazují zázračnou sílu proti žalu.

Ach, kdybych věděl, že moje srdce nemiluje Boha, okamžitě bych je vyrval!


(Podle knihy Praxe provádění přítomnosti Boží od bratra Vavřince, Unitaria 1990, zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)

Převzato z www.karmel.cz

 


Sekce: KARMEL   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


    RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

    Kontakt na správce stránek: webmaster@vojtechkodet.cz 

    Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.