Proč miluji tě, Maria

4.5.2019

Proč miluji tě, Maria

(sv. Terezie z Lisieux)





  1. Maria, chtěla bych zpívat, proč miluji tě,
    proč při tvém jménu se mé srdce rozplesá
    a proč se nevylekám, pomyslím-li skrytě
    na velikost, kterou ti dala nebesa.
    Kdybych o velebné tvé kráse rozjímala,
    o kráse zářivé, jež předčí světců jas,
    pak bych se uvěřit, že jsem tvé dítě, bála
    a oči před tebou klopila pro úžas.

  2. Dítě má touhu matce projevovat něhu,
    chce, aby sdílela radost i bolest s ním.
    Tys, Matko, plakala pro mne na cizím břehu,
    abys mě uvítala šťastným objetím.
    Když podle evangelia mám na mysli tě,
    tu odvážím se být ti blízko docela
    a není nesnadno chápat, že jsem tvé dítě:
    jak já jsi znala smrt, jak já jsi trpěla.

  3. Když anděl z nebe ti nabízí stát se Matkou
    vševládnoucího Boha, vidím tajemství,
    ty dáváš přednost před tou výzvou hořkosladkou
    pokladu nezměrnému, jímž je panenství.
    Chápu, že duši tvou, Neposkvrněná Panno,
    nad pobyt v nebesích si zamiloval Pán,
    že sladké, pokorné tvé duši bylo dáno
    pojmouti Ježíše, ten Lásky Oceán!…

  4. Miluji tě, Maria, když se nazýváš služebnicí
    Boha, jej pokorou získala jsi.
    Touto vzácnou ctností se stáváš všemohoucí
    a na své srdce přitahuješ Trojici.
    Hle, Duch lásky tě halí svým stínem
    a Syn roven Otci se vtěluje v tebe.
    Bude mít mnoho hříšných bratří,
    však Ježíš bude nazván tvým prvorozeným!

  5. Má milovaná Matko, ačkoliv jsem malá,
    Všemohoucího mám, jako ty, v objetí.
    Proč by se moje slabost strachovala,
    vždyť poklad matky vždycky patří dítěti.
    A já jsem tvoje dítě, Matko moje milá,
    což nepatří mi ctnost, síla a láska tvá?
    A když mi do srdce vstoupí Hostie bílá,
    tu Ježíš myslí, že u tebe spočívá!…

  6. Dáváš mi pochopit, že je pro mě možné
    kráčet v tvých stopách, Královno vyvolených,
    učinila jsi viditelnou úzkou cestu do nebe,
    tím žes vždy cvičila nejpokornější ctnosti.
    Blízko tebe, Maria, toužím zůstat malá:
    vidím, že lidská velikost je tak marná.
    Od Alžběty, která přijímá tvou návštěvu,
    učím se skutkům horoucí lásky.

  7. Uchvácena naslouchám, ó Královno andělská,
    svatému kantiku, jež ze srdce ti tryská.
    Nauč mě zpívat Boží chvály,
    a chlubit se v Ježíši, mém Spasiteli.
    Tvá slova lásky jsou růže mystické,
    jež příští staletí musí provonět.
    Veliké věci v tobě učinil Všemohoucí
    chci o nich rozjímat, o jeho požehnání.

  8. Když spravedlivý Josef nevěděl o zázraku,
    který jsi v pokoře chtěla ukrývat,
    necháváš ho plakat u svatostánku,
    jež zahaluje věčnou krásu Pána.
    Miluji, Maria, tvé výmluvné mlčení!
    Pro mne je něžnou koncertní harmonií!
    Vypráví, jak veliká a mocná je duše,
    jež očekává pomoc jenom z nebe.

  9. Později vás vidím, Josefe a Maria,
    odmítnuti jste obyvateli Betléma.
    Nikdo nepřijme vás, chudé cizince
    do svého hostince: místo je pro velké!
    Místo je pro velké; a tam ve stáji
    nebeská královna Boha porodí.
    Ó Matko drahá, jak se mi zdáš hodná lásky
    a jak jsi veliká na místě takové pokory!

  10. Když vidím, jak v plenky je zavinutý Věčný
    a slyším, jak pláče Slovo Boží,
    ó milovaná Matko, už nezávidím andělům:
    milovaným bratrem mým se stal jejich mocný Pán.
    Jak tě miluji, Maria, když svému Božskému květu
    dala jsi rozkvést na našem břehu!
    A miluji tě, když posloucháš mudrce a pastýře
    a všechno v svém srdci uchováváš pečlivě!

  11. Miluji tě, když s ostatními ženami
    obracíš své kroky ke svatému chrámu.
    A miluji tě, když našeho Spasitele podáváš
    svatému starci, jež ho tiskne v náručí.
    Zprvu se usmívám, když slyším jeho zpěv,
    potom však jeho důraz mne k pláči dojímá.
    Prorockým pohledem pohnutý,
    oznamuje ti meč bolesti.

  12. Královno mučedníků, až do posledního večera
    ten krutý meč tvé srdce proniká.
    Však brzy musíš vlast opustit
    a prchat před hněvem žárlivého krále.
    Zahalen tvým závojem, Ježíš pokojně spí;
    Josef tě pobízí ve spěchu odjet,
    připravená a poslušná jsi hned:
    jdeš bez váhání a bez námitek.

  13. Věřím, Maria, že v zemi egyptské
    tvé srdce v chudobě radostné zůstane.
    Není snad Ježíš vlastí nejkrásnější?
    Co znamená vyhnanství, když nebe vlastníš?
    Však velkou bolest zakoušíš v Jeruzalémě,
    srdce je jí zaplaveno jako širým mořem:
    na tři dny se Ježíš ukrývá tvé lásce
    a to je opravdové těžké vyhnanství!

  14. Konečně ho zahlídneš, jaká radost!
    A říkáš Dítěti, jež učitele okouzlilo:
    „Ó milý Synu, proč jsi nám to učinil?
    Tvůj otec a já jsme tě s pláčem hledali.“
    Bůh Dítě (jak hluboké tajemství)
    odpovídá Matce, jež ruce vztahuje:
    „Proč jste mne hledali? Musím se starat
    o dílo Otce: to jste nevěděli?“

  15. Evangelium mne učí, jak rostl v moudrosti
    Ježíš, podroben Marii a Josefovi;
    a srdce mi říká s jakou něžností
    je milovaným rodičům vždy poslušný.
    Nyní chápu tajemství z chrámu
    a záhadná slova milovaného Krále.
    Ó Matko, tvůj Syn tě činí vzorem
    tomu, kdo hledá ho v temnotě víry.

  16. Když Král nebe chtěl, aby jeho Matka
    v hloubi noci měla srdce v úzkosti,
    je tedy dobré, Maria, trpět zde na zemi?
    Ano, trpět z lásky je nejčistší radostí!
    Ježíš si může vzít nazpět, co mi daroval:
    tím se mi neznelíbí, jen mu to řekni.
    I když se ukryje, budu umět na něj čekat,
    až do dne bez západu, kdy zhasne má víra.

  17. Vím, že v Nazaretě, Matko milostiplná,
    chudá tys byla a nic více jsi nechtěla:
    ani zázraky nebo extáze či vytržení
    nezdobily tvůj život, Královno svatých!
    Na zemi je mnoho maličkých,
    jež k tobě mohou vzhlížet bez chvění.
    Jen obyčejná je cesta, Matko jedinečná,
    kterou sama jdeš a je vedeš do nebe.

  18. Matko předrahá, když čekám na nebe,
    chci s tebou žít, za tebou kráčet každý den.
    Jímá mě závrať, když na tebe nazírám,
    neboť v tvém srdci propasti lásky odkrývám.
    Tvůj mateřský pohled všechny mé strachy zahání,
    učí mě plakat, učí mě svatě se radovat.
    Čistými a svatými radostmi nepohrdáš,
    ale rozdáváš je a jim žehnáš.

  19. Když v Káně snoubence neklidné vidíš
    – nemohou to zakrýt, víno chybí –
    starostlivě to říkáš Spasiteli,
    pomoc čekáš od jeho Božské moci.
    Zprvu se zdá, že Ježíš je proti:
    „Co mně a tobě na tom záleží, ženo?“ říká,
    ale v hloubi srdce svou Matku vnímá
    a pro tebe činí první zázrak!

  20. Když hříšníci naslouchají učení
    toho, jež do nebe je přece přijmout chce,
    s nimi jsi ty, Maria, na pahorku.
    Kdosi oznamuje Ježíšovi, že ho chceš vidět;
    a tvůj Božský Syn před celým zástupem
    projevuje nekonečnou lásku, jež pro nás má:
    „Kdo je můj bratr, sestra a Matka,“ říká,
    „ne-li ten, kdo moji vůli koná?“

  21. Panno Neposkvrněná, nejsladší Matko,
    pro slova Ježíše nejsi sklíčená,
    vždyť radost ti působí, že ti chápat dává,
    že zde dole jeho rodinou je naše duše.
    Ano, raduješ se, že svůj život nám dává
    a svého Božství nekonečné poklady.
    Je možné nemilovat tě, Matko moje drahá,
    pro tolik lásky a tolik pokory?

  22. Maria, miluješ nás tak, jak Ježíš nás miloval
    a pro nás se ochotně od něho vzdaluješ.
    Milovat je dát všechno a dát sebe sama.
    Toto jsi ukázala, proto jsi zůstala bez opory.
    Spasitel věděl o tvé nesmírné lásce
    a jiných tajemstvích v tvém mateřském srdci.
    Tobě nás přenechal, Útočiště hříšníků,
    když svůj kříž opustil a do nebe se odebral.

  23. Maria, na vrcholku Kalvárie se mi jevíš,
    vedle kříže jako kněz při oltáři:
    obětuješ tichého Emmanuele, Ježíše,
    a tak usmiřuješ spravedlnost Otce!
    Už prorok to řekl, Matko bolestná:
    „Není bolest tvé bolesti podobná!“
    Zůstáváš ve vyhnanství, Královno mučedníků,
    a všechnu krev svého srdce za nás dáváš!

  24. Janův dům je tvým jediným útulkem:
    Ježíše nahrazuje Zebedeův syn.
    To je to poslední, co praví evangelium,
    o Královně nebes už více nemluví.
    Ale to hluboké mlčení, Matko milovaná,
    nezjevuje snad, že Věčné Slovo chce,
    On sám, vyzpívat tajemství tvého života
    k údivu tvých dětí a vyvolených v nebi?

  25. Již brzy rajský zpěv slyšet mi bude přáno,
    již brzy uvidím tě v krásných nebesích.
    Ty, jež jsi s úsměvem vítala moje ráno,
    přijď, Matko, s úsměvem i v stínech večerních.
    Teď už se nebojím tvé slávy ani skrytě,
    s tebou jsem trpěla a toužím nyní jen,
    Maria, na tvém klíně pět, proč miluji tě
    a opakovat ti, že jsem tvým dítětem!…

Zdroj: bosekarmelitky.cz

 

Sekce: MARIA   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

Kontakt na správce stránek: webmaster(@)vojtechkodet.cz 

Všechna práva vyhrazena © 2019 NETservis s.r.o.