Jsem lékař s desetiletou praxí a poznáním, že současná medicína není skutečně v plné míře schopna některým pacientům pomoci. Dnes se do popředí dostává celostní medicína.

Ale ve chvíli, kdy se začnu ptát na postoj katolické církve k alternativním formám léčby, narážím na zamítavý postoj. Čínskou medicínu vnímám v podobě, v jaké se v našich podmínkách prezentuje, jako nevhodnou a vytrženou z kontextu, přestože věřím, že v dané kultuře má své místo. Jakou cestou by se měl vydat věřící lékař ve snaze pomoci pacientům tam, kde klasická medicína selhává a neustálé „vypráškovávání“ těla nikam nevede a spíše ještě více škodí? Dnes máme na všechno nějakou tu pilulku, kterou si zobneme a věříme, že nám bude hej. Jsem neurolog a nejvíce se setkávám s bolestmi pohybového aparátu, kde se lidé neustále dožadují farmak a kupodivu se jim neulevuje. Akupunktura by zde měla své místo, o psychosomatice ani nemluvě. Skutečně i fytoterapie je v rozporu s křesťanstvím?

Fytoterapie (neboli bylinkářství) nikdy nebyla a není v rozporu s křesťanskou vírou, pokud je praktikována rozumně a bez přehánění, protože i bylinami se dá předávkovat. Naše babičky často neznaly nic jiného. Dnes je přírodní léčba populární a je předmětem velkého byznysu stejně jako klasické preparáty nebo homeopatické přípravky. Mnozí dnešní léčitelé však nejsou jen bylinkáři, ale šarlatáni, kteří současně s doporučením bylin diagnostikují postižení pacienta pomocí kyvadélka, pružiny nebo jasnovideckých schopností a následně vkládají do bylin tzv. kladné energie a vlastně je tím očarovávají. To jsou ovšem metody okultní, kdy může být temnými silami spoután i ten, kdo přijímá byliny od takového šarlatána. Fytoterapie je někdy označována také za jakýsi druh alternativní léčby, ale sama o sobě není alternativní medicínou ve vlastním slova smyslu.

Alternativními metodami léčby většinou nazýváme všechny metody nevědecké medicíny, jejichž společným rysem je, že nejsou testovány na účinnost a bezpečnost způsobem, jaký je obvyklý ve vědecké medicíně, nebo v tomto testování selhaly. Mnohdy jsou postaveny na alternativních filozofických názorech nebo na nepochopení či desinterpretaci poznatků moderní vědy. Psychosomatika jako problematika určitého druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem, je dnes všeobecně uznávaný jev. Spojovat psychosomatiku a fytoterapii s alternativními způsoby léčby je ale z hlediska křesťanství špatné.

Žijeme v době, která je silně ovlivněna mentalitou hnutí New Age. Toto hnutí sice často používá křesťanské pojmy, ale v důsledku se staví nad jakékoli existující náboženství, hlásá panteismus, jakousi kosmickou energii, která propojuje celý viditelný a neviditelný svět v jeden celek a kterou často nazývá bohem či božskou energií. Metody alternativní medicíny včetně akupunktury vycházejí z tohoto vidění světa a jejich účinnost je odvozována od práce s těmito tzv. energiemi, za kterými se ovšem skrývají temné síly, které skrze tyto metody působí. Proto jsou tyto metody často účinné i tam, kde nepomůže klasická vědecká medicína. Jejich účinnost je však draze zaplacena. Často dojde pouze k odstranění symptomů nemoci, nikoliv k vyléčení, a hlavně se lidé skrze tyto metody otevřou světu démonů, kteří si časem vyberou svou daň. Účel nesvětí prostředky a křesťan a ještě více lékař by měl dobře rozlišovat, z jakého zdroje léčivá síla pochází. Klasická medicína sice nemůže vyléčit vše, ale alternativní nám zničí duchovní život a tím i život jako celek. Je naší povinností dbát o zdraví své i druhých, v případě nemoci vyhledat lékaře a za zdraví se také modlit. Je třeba ale také s pokorou přijmout, že život a zdraví je dar Boží a nikde není psáno, že máme na zdraví právo.

Stoupenci celostní (holistické) medicíny často zazlívají lékařům medicíny vědecké neosobní přístup k pacientovi, nedostatek zájmu o jeho celkové prožívání a nedostatek času. To vše může být pravda, protože mnozí lékaři jsou přetíženi návalem práce a nadměrným množstvím administrativy. To ale není důvod k tomu, aby věřící člověk vyhledal duchovně škodlivé alternativní metody léčení. Spíše se má poohlédnout po lékaři, který vedle své odbornosti bude i lidsky vnímavý a zodpovědný. Stejně tak strach z vedlejších účinků léků nás nemůže vehnat do rukou šarlatánů, jejichž metody léčení mají nejen fatální dopad na náš duchovní život, ale často způsobují i vážné poruchy zdraví, když vedou k vynechání klasické léčby. Jednoduché ztotožňování alternativní léčby s návratem k přírodě na rozdíl od vědecké medicíny spojované pouze s braním léků je zavádějící a zkreslující. Tak jako je možné si vypěstovat závislost na lécích, tak se dnes mnozí stávají závislí na zdravé výživě a na různých metodách alternativní léčby. Pro křesťana je ale tím nejdůležitějším, aby měl na prvním místě Boha, jeho poslouchal a neotevíral se alternativním metodám, které pod rouškou použití zkušeností z čínské, thajské či indické medicíny používají esoterické metody léčení.