Bůh se zjevuje národům (Slavnost Zjevení Páně B)

5.1.2015

Bůh se zjevuje národům (Slavnost Zjevení Páně B)

1. čtení Izaiáš 60,1–6
2. čtení List Efesanům 3,2–3a. 5–6
Evangelium Matouš 2,1–12

Dnes slavíme Zjevení Páně, tedy projevení, odhalení dítěte narozeného v Betlémě, s nímž se již Izrael setkal skrze pastýře (Lk 2,8–20), národům celého světa. K jesličkám totiž přicházejí mudrci, tedy moudří hledající Boha, kteří nepatří k Izraeli, národu věřících v jediného Boha. Mudrci pocházejí z oněch východních zemí, jež se nám ze západu vždycky zdály jako místa, v nichž bylo více než v jiných kulturách lidské hledání pravdy poznamenáno rafinovaným bojem proti modloslužbě. Nelze nevzpomenout, že v té době již několik století existoval buddhismus a další východní „náboženské cesty“, jimiž se ubírali muži a ženy hledající světlo pro své životy...

Skryté narození dítěte na betlémském venkově v chudé rodině tedy přitáhne tyto mudrce, protože vtělení Božího Syna představovalo způsob, jímž se Bůh sám chtěl spojit s každým člověkem a s celým lidstvem. Král Izraele, král na Davidově trůně (srov. Lk 1,32–33), je také očekáván všemi národy. Aby se s ním mohli setkat, musí tito moudří vystoupit do Jeruzaléma (srov. Iz 60,1–6) a naslouchat Písmu, jež obsahuje Boží zaslíbení uchovávaná svatým národem. Matouš nám dnes nabízí obraz, který byl po staletí interpretován, opěvován a ztvárňován mnoha způsoby, jimž je společné základní sdělení: příchod mudrců do Betléma je odpovědí lidstva Bohu, který mezi nás chtěl přijít a být Emanuelem, Bohem s námi (srov. Mt 1,22–23; Iz 7,14). Mudrci nacházejí indicie a znamení pro své hledání právě na nebi, v podobě hvězdy, jejíž objevení je pohnulo k putování na neznámé místo. Je to hvězda, ale spíše se podobá Božímu poslu, hvězda, která je vede k setkání s oním tolik očekávaným, avšak dosud neznámým a skrytým v anonymitě…

Potřeba, jež je dovedla až k Ježíši, je ve skutečnosti potřebou jiného, potřebou vyjít z náboženské sebestřednosti a znovu a znovu hledat pravdu, jíž se nikdy nemůžeme zmocnit a jež nás stále předchází. Edikt krále Ašóky, buddhisty a indického panovníka ve 3. století př. Kr., praví: „Víra všech ostatních musí být respektována… Úctou k víře druhých je oslavena víra vlastní… Přeji si, aby lidé mé země poznali náboženství ostatních, a tak nabyli hlubší moudrosti.“ To je tedy duch hledání, který tehdy pohnul mudrce, aby se vydali na západ a tak se „přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh“ (srov. Gaudium et spes 22). Dítě narozené v Betlémě se tedy dnes zjevuje jako Boží dar celému lidstvu a současně jako očekávané celým lidstvem i těmi, kteří neznají víru věřících v jediného Boha. Požehnání tak přichází ke všem národům (srov. Gal 3,14) podle zaslíbení Abrahamovi: „V tobě dojdou požehnání všechna plemena země“ (Gn 28,14). Tento Ježíš Kristus, Mesiáš, má své místo v Abrahámově potomstvu (Mt 1,1) a navíc je „nadějí všech končin země“ (Žl 65,6), schopen přitáhnout k sobě všechny lidi (srov. Jan 12,32)…

Mudrci opustili svou zemi, svůj svět, a puzeni žízní po pravdě a spáse se vydali na dlouhou cestu. Vytrvale kráčeli k cíli, dokud ho nedosáhli, poněvadž Bůh jde naproti tomu, kdo ho hledá s upřímností. A nepřišli sami: přinesli s sebou vlastní kulturu, identitu a historii a nabídli je Spasiteli. Jejich setkání s Mesiášem však neznamenalo konec jejich hledání. Znovu se vydali na cestu, „vrátili se jinou cestou“, jak říká Matouš, a tak jiným způsobem pokračovali v hledání pravdy. Jsme však my křesťané podle jejich příkladu ochotni hledat s pokorou pravdu, která nás vždy předchází a která nás na konci dějin přijme spolu se všemi lidmi do Království?

 

Převzato  z knihy: Hlásej Slovo
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: 
KNA

Sekce: UVEDENÍ DO NEDĚLE   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Kontakt na správce stránek: webmaster@vojtechkodet.cz 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.