1. čtení Izaiáš 50,4–7
2. čtení Filipanům 2,6–11
Evangelium Lukáš 22,14 – 23,56

 

Při četbě Kristova umučení podle Lukáše, které nabízí liturgie Květné neděle, se setkáváme s drobnou postavou, která se svým gestem vůči Ježíšovi stala v dějinách křesťanství natolik oblíbenou, že získala jedno ze zastavení křížové cesty. Jedná se o jistého „Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole; vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem“ (23,26). Právě jazyk, kterého evangelista používá, proměňuje tuto okrajovou postavu, málo přesvědčenou o svém činu (Marek přímo říká, že jej římští vojáci „přinutili“, tedy přiměli silou), v určitý vzor toho, co Ježíš říkal svým učedníkům: „Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem“ (Lk 14,27; 9,23).

Evangelista Marek sděluje o tomto Židovi původem z diaspory (Kyréna se nachází v Libyi), který se přestěhoval do Jeruzaléma, další zajímavou informaci: byl „otcem Alexandra a Rufa“ (15,21). Jeho čin nezůstal bez odezvy: oba synové přijali nové náboženství a stali se známými křesťany. Ač si nemůžeme být zcela jistí identifikací, jednoho Rufa, „vyvoleného křesťana“ dokonce zdraví Pavel ve svém Listě Římanům (16,13). O Šimonovi z Kyrény nemůžeme nic dalšího říci. Ale k témuž jménu nacházíme na stránkách Bible zástup alespoň dvanácti různých osob.

Již jsme načrtli portrét Šimona Kananejského neboli Zélóty, jednoho z dvanácti apoštolů. Teď se spokojíme s výčtem různých biblických Šimonů. Všichni vědí, že Šimon (pořečtěná forma hebrejského Simeon) bylo první jméno apoštola Petra, který je v Novém zákoně jmenován sedmadvacetkrát. Ale můžeme zmínit i další významné biblické osoby. Vzpomeňme na Šimona, druhého z bratří Makabejských, jehož příběhy jsou obsáhle vyprávěny především v kapitolách 13–16 První knihy Makabejské; stal se veleknězem a židovským „vládcem“ (143–134 př. Kr.). Spíše nejasnou postavou byl rovněž jeden Benjaminovec toho jména, dozorce v chrámě během makabejského povstání (2 Mak 3–4).

Mimo Šimona přezdívaného „Zélóta“, snad pro jeho předchozí politickou příslušnost, známe v Novém zákoně i jednoho z tzv. Ježíšových bratří, který měl totéž jméno, (Mk 6,3) stejně jako otec Jidáše Iškariotského, zrádného učedníka (Jan 6,71; 13,2.26). Šimon Malomocný byl Ježíšovým hostitelem a svědkem události, jak jeho hosta jedna žena pomazala balzámem (Mt 26,6–13). Paralelní scéna se nachází i u Lukáše, ale zde je řeč o „Šimonu farizeovi“. Ve Skutcích apoštolů se pak setkáváme se Šimonem koželuhem, křesťanem v Jafě, který ve svém domě hostil apoštola Petra. Tamtéž nalézáme zmínku o slavném Šimonu mágovi, o němž jeho žáci říkali: „On je Boží moc, které se říká Veliká!“ (8,10).

 

Převzato  z knihy: Biblické postavy
Autor: Gianfranco Ravasi
Vydalo: KNA