Bezmoc slova a bezmoc Slova

21.11.2015

Bezmoc slova a bezmoc Slova

Nesejde na tom, kolik toho napovídáme a napíšeme kolem sebe o aktuální situaci v Evropě a o dalších proviněním zatížených místech světa, kde se snaží lidská bytost jednat jako Bůh, pokud to neposuzujeme ve vztahu ke Stvořiteli a s Duchem svatým. Pokud se ani ve zpracování informací a nových nečekaných událostí nepostavíme svým rozumem a srdcem na stranu Boží, tak těžko uvnitř nás vznikne plodný a hybný terén pro posun světa obecně prospěšným směrem.

Vina vychází z minulosti, činy našich předků se postupně odklonily od Pravdy a Stvořitele. Začalo to prvotním hříchem a my jako dnešní lidstvo pokračujeme svými dalšími hříchy v prohlubování neobrácení naší vůle, našich myslí a srdcí k Bohu. Nestojíme o lepší budoucnost, když nestojíme o NAŠEHO BOHA, našeho Otce, který založil tento svět a stvořil nás, a se všemi, co jsme nyní na tomto světě přítomni, počítal ještě před založením tohoto světa. Ano, se všemi. Ale nikoho nestvořil, aby činil zlo a stavil se proti Němu. Náš Bůh stvořil lidem svobodnou vůli, aby se mohli dobrovolně přimknout ke svému Otci, jako se právě narozené dítě přimkne ke svým rodičům, kteří se touží o něho s láskou starat.

My už se na Boha snad ani neobracíme s prosbou o radu, když vidíme, kudy naše lidstvo jde. Kdybychom alespoň trochu vzhlíželi k jedinému Bohu a našemu Panu Ježíši Kristu, snažili se ze všech sil a ze vší vnitřní upřímnosti, která může být pro daný okamžik velmi omezena, o bytostnou vydanost, službu, milosrdenství, věrnost a vedli se navzájem ke svobodě, nemůžeme minout správně řešení. Půjdeme určitě správným směrem. Ale dokud budou některé informace a události ukazovat, že právě kráčení k Bohu, nacházení správných řešení ve světě, není všeobecně přijímáno, podporováno, vyhledáváno a zároveň je aktivně a rafinovaně potlačováno, spolupracujeme vědomě se Zlým, který je paradoxně a neprávem vládcem tohoto světa.

Svého primátu Zlý nabyl kvůli naší rodové neočištěnosti, neočištěnému egoismu, nesvobodě, nesvobodné sebestřednosti, samolibosti, kariérismu, bytostnému nerozhodnutí se pro Boha, uraženému odvrácení se od Boha z pocitu falešné poníženosti, odmítnutí pokory, neočekávání absolutního Dobra, spokojení se s přechodnými a ukvapenými řešeními, zaprodáním našich duší v zájmu rychlého výsledku, umělému a nepravému naplnění tužeb. Málokdo chce čekat na svůj pravý život. Mnoho životů se zaprodalo právě tím, že si lidé tvoří své životy podle svého krutého neobrácení a nevěry v Boha. To nesměřuje k blahobytu společnosti a mírumilovnému životnímu prostředí. A pak nečekejme, že by se zastavilo ovzduší nenávisti, teroru, uměle vyvolávané strachy, úzkosti, všudypřítomné lži, nesvoboda, nespravedlnost, válka, a mír by přišel jako nezvaný host.

Hledejme živého Boha. Snažme se obrátit svá zatvrzelá srdce k Němu, tím nejvíc pomůžeme k obrácení také druhým. Když nebudeme pevně zakotveni v Bohu a nebudeme prostoupeni božským pokojem, tak s námi budou hýbat taktiky Zlého jako s větvičkou ve větru, která se naklání podle toho, kam zrovna fouká. Nebudeme umět ani projevit opravdovou lítost nad svými činy, neboť se staneme pouze vyprázdněnou strukturou. Budeme jako ratolest, která nezapraská v ohni a plamenech Ducha svatého, protože neumí ani vzplanout, natož být živá, projevit život a živé emoce. Ale my máme být z podstaty větvička, která se ohýbá poryvem větru Ducha svatého, nebo častěji jen ve vánku Ducha svatého.

Můžeme mít Cíl, pokud o Něj stojíme. Cíl nám byl dán při stvoření světa a znovu nabídnut v Ježíši Kristu. Pokud ale Cíl záměrně nevidíme nebo nechceme vidět v průběhu putování lidstva, neměli bychom svými vyjádřeními mást ostatní. Až si očistíme zrak, používejme i další smysly k tomu, abychom používali aktuální dění lidských dějin jako nástroj k dalším krokům a odvažovali se komentovat, co se děje a co to pro nás znamená. Vzpomeňme si, že za každé slovo navíc, které někoho svede, či bude zbytečné, se budeme zodpovídat v den poslední. Boží soud není nástroj k vyvolávání strachu, ale k svobodnému žití nespočetného množství pokolení, kteří to osvědčili.

Ukazatelem naší situace se stalo množství pozornosti věnované svědectví o zlu, než svědectví o dobru, které je zjevné. Když to nechceme vnímat, upíráme dobru svou pozornost, nerozhodujeme se pro Dobro. Nezapomínejme, že všechno stvořené je ve své podstatě duchovní boj. A jsou tu jen dvě strany, ke kterým se můžeme obracet. Dobrý Bůh a zlý pokušitel. Jediný problém je v tom, že lidé svým chováním moc věnovali Zlému, protože se pro to vědomě a dobrovolně každodenně rozhodují v malých věcech. Bůh na nás čeká a touží po každém, až se pro něj v hloubi rozhodneme a přestaneme běhat po povrchu a zajedeme na hlubinu bytí teď a v těch nejmenších záležitostech. Tím se učíme věrnosti, službě, milosrdenství, vydanosti a vedení ke svobodě ve větších věcech. 

 

-bza-

Sekce: DUCHOVNÍ ŽIVOT   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


    RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

    Kontakt na správce stránek: webmaster@vojtechkodet.cz 

    Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.