Kříž a sláva (4. neděle postní B)

5.3.2018

Kříž a sláva (4. neděle postní B)


1. čtení: 2. kniha Kronik 36,14–16.19–23
2. čtení: List Efesanům 2,4–10
Evangelium: Jan 3,14–21



 

Slova evangelia této neděle jsou zčásti Ježíšovými slovy k Nikodémovi (srov. Jan 3,14–15) a zčásti evangelistovým rozjímáním nad nimi (srov. Jan 3,16–21). Zdají se záhadná, ale ve skutečnosti, čteme-li je pozorně, mohou zvednout závoj zahalující Ježíšovu identitu a jeho příběh.

Nikodém je jeruzalémský farizeus, významná osobnosti, jeden z těch, kteří „viděli znamení, která Ježíš činil a uvěřili v něj“ (srov. Jan 2,23), avšak jeho hledání je částečné, nedostatečné, a on není schopen dosáhnout plnosti víry. Ze strachu, že druzí jeho důvěru v Ježíše odhalí, se k němu vydává v noci a potají (srov. Jan 3,2)… Nikodém je dosud v noci a dojde ke světlu až po Ježíšově smrti, kdy půjde s velkou odvahou ke hrobu, do nějž bude Ježíš položen, a ponese s sebou zcela nepřiměřené množství vonného oleje k nabalzamování těla (srov. Jan 19,38–42).

Jan nejprve uvádí na scénu dialog dvou učitelů, kteří se navzájem uznávají. Nikodém nazývá Ježíše „rabbi“ (Jan 3,1), což znamená „můj učiteli“, a Ježíš ho nazývá „učitelem v Izraeli“ (Jan 3,10). Jedná se ovšem o obtížný dialog nad těžkou otázkou o možnosti autentického znovuzrození člověka. Ježíš tvrdí, že toto znovuzrození může nastat pouze „shůry“ (Jan 3,3), Božím zásahem, zatímco Nikodém se ptá, jak je možné, aby se starý člověk znovu vrátil do mateřského lůna (srov. Jan 3,4)… V odpověď na tuto námitku Ježíš mluví o síle Ducha Svatého, který může způsobit opravdové nové narození (srov. Jan 3,5–8), a potom Nikodémovi odhalí zásadní skutečnost: aby mohl být Duch Svatý Bohem vylit na lidstvo, je třeba, aby on, Syn člověka, byl „vyvýšen“ tak, jako kdysi Mojžíš při odchodu Izraele z Egypta vyvýšil bronzového hada na poušti (srov. Nm 21,4–9). Pohledem na tento obraz byli synové Izraele uchráněni smrti, která je postihovala kvůli jedovatým hadům. Jako byl had znamením spásy (srov. Mdr 16,5–12), bude jednou podobně vyvýšen také Syn člověka.

Co však znamená ono tajemné být vyvýšen? Určitě to znamená být postaven do výšky, vyzdvižen ze země, což bude Ježíš na dřevě kříže (srov. Jan 8,28), ale znamená to také být vyvýšen Bohem (srov. Jan 12,32), který přijme Ježíše do své slávy a učiní ho Pánem nade vším a nade všemi (srov. Flp 2,9–11). Stojíme tedy před ohlášením Ježíšova utrpení, smrti i vzkříšení, jež je formulováno slovy a stylem čtvrtého evangelia… V podivuhodné jednotě vidíme kříž a slávu; kříž označuje konec Ježíšova pozemského života a současně ukazuje jeho totožnost „Syna člověka, který sestoupil z nebe“ (Jan 3,13) a poté byl Bohem znovu vyvýšen na nebesa.

V tomto bodě pro nás, čtenáře, kontemplativní evangelista Jan toto Ježíšovo sdělení komentuje. Vyvýšení Ježíše nastane, protože „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna“; jako Abrahám neodmítl nabídnout Hospodinu svého jediného syna, milovaného Izáka (srov. Gn 22,1–19), dává Bůh nám lidem svého jediného a milovaného Syna, abychom měli život v hojnosti (srov. Jan 10,10)… Tváří v tvář nábožným lidem, kteří jsou stále v pokušení číst Boží jednání jako soud zavržení, evangelium ujišťuje, že „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze něho byl svět spasen“. To je hluboký záměr v srdci Boha, který nechce pro hříšníka smrt, ale život a spasení (srov. Ez 18,23;33,11)! Ano, „Bůh je láska“ (1Jan 4,8–16), a je na nás, na každém z nás, abychom vynesli rozsudek sami nad sebou. Jak? Přilnutím k této lásce s vědomím, že jsme všichni hříšníci a potřebujeme milosrdenství. Jestliže však tuto lásku odmítáme, přisuzujeme Bohu tvář zvráceného Boha – a dokonce věříme, že ho bráníme – a dopadáme tak, že odsuzujeme sami sebe…

Na cestě k Velikonocům má být náš pohled upřen na Ježíše vyvýšeného na kříž, jak nás k tomu zve milovaný učedník: „Uvidí, koho probodli“ (srov. Jan 19,37; Zach 12,10). Máme, podle slov jednoho středověkého mnicha, kontemplovat „pravdu přibitou na kříž bez krásy a nádhery“ a pochopíme lásku Boha k nám v Ježíši Kristu, jak tomu s námahou porozuměl Nikodém, abychom tak již konečně obrácení došli o velikonočním ránu k tomu, že v plnosti uvěříme… 

Převzato  z knihy:
Hlásej Slovo Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: 
KNA

 

VIDEOÚVOD k této neděli.

Sekce: UVEDENÍ DO NEDĚLE   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

Kontakt na správce stránek: webmaster(@)vojtechkodet.cz 

Všechna práva vyhrazena © 2018 NETservis s.r.o.