"Můžeme žít novým životem" (13. neděle v mezidobí A)

26.6.2017

"Můžeme žít novým životem" (13. neděle v mezidobí A)
1. čtení: 2. kniha Královská 4,8–11.14–16a
2. čtení: Římanům 6,3–4.8–11
Evangelium: Matouš 10,37–42


LECTIO

K prvnímu čtení

Vyprávění o tom, jak bohatá žena z Šúnemu (v. 8) nabídla pohostinství Elizeovi, se nachází v části, která shrnuje některé divy, jež prorok vykonal (2 Král 4,1-6,7). V dnešním úryvku se vyzdvihuje velkorysost, s níž tato žena a její manžel přijali proroka Elizea, známého jako „Božího muže“ (vv. 9n). Tím, že mu tato žena otevřela svůj dům a zbudovala mu přístřešek při jeho cestách na horu Karmel (srov. 2 Král 4,25), projevila svým nezištným činem (srov. 4,13) víru v Hospodina, jehož byl Elizeus prostředníkem. Narození syna bude pro tuto ženu nečekanou odměnou, známkou Božího požehnání (vv. 14-16a).

K druhému čtení 

Křesťan se křtem spojuje s Ježíšem Kristem, který zemřel a vstal z mrtvých. Pavel vyjadřuje tuto pravdu obrazem křestního obřadu ponořením. Tím, že se katechumen ponoří do vody, má účast na smrti a pohřbení Ježíše, což pro něj znamená konec jeho náklonnosti k hříchu, která je společná všem lidem (srov. Řím 5,12.15).

Ježíš nejen zemřel, ale byl také Otcem vzkříšen. Tak se na něm projevila s konečnou platností Otcova spasitelná láska. Ve spojení se vzkříšeným Ježíšem žijí pokřtění ve víře „nový život“ (v. 4b.8-9). Ježíš s námi sdílel stejnou lidskou přirozenost. Podstoupil smrt, ale tím, že vstal z mrtvých, porazil navždy smrt a hřích. I Kristova lidská přirozenost prožívá nyní plné spojení s Bohem (v. 10). Křesťané niterně spojeni s Kristem Ježíšem musí zanechat všeho hříšného jednání a žít pro Boha (v. 11).

K evangeliu

Misionář je povolán, aby se stal člověkem svobodným a člověkem bezvýhradné víry. Boží slovo, které hlásá, vyžaduje, aby jeho jasnost a průhlednost nic nekalilo. Proto je způsob jeho života střídmý (srov. Mt 10,9-10) a díky lásce k Ježíši má hierarchicky uspořádané citové vazby (v. 37). Láska má pro učedníka nejvyšší hodnotu a uschopňuje ho čelit utrpení i smrti (vv. 38n).

Také ten, kdo přijímá misionáře, prožívá intenzivní spojení s Ježíšem a Otcem, protože podle obecného přesvědčení panujícího v židovství se vyslanec rovná vysílajícímu. Kdo přijme misionáře, přijímá Ježíše a v něm přijímá také Otce, který ho poslal (v. 40). Tak konkrétně projevuje víru a pokornou oddanou lásku. Ten, kdo otevře misionáři dům a srdce, spolupracuje na šíření Božího království, a proto má podíl na blahoslavenství misionáře (vv. 41n).

 MEDITATIO

 

V mnoha oblastech osobního a společenského života v současné době zakoušíme, jak obtížné je přijímat „druhé“: cizince i souseda, starší rodiče nebo počaté dítě, chronicky nemocného nebo umírajícího, lidi, kteří uznávají jiné hodnoty. Pozorujeme, že přijmout znamená riskovat, vzdát se kvůli druhému něčeho svého. A to nás děsí. A pak, co udělá ten druhý s tím, co mu nabídnu?

 

Avšak podstoupit riziko může znamenat objev, odhalení lásky, která vzrůstá. Druhý člověk není a priori neznámý, před nímž je třeba se bránit. Je spíše tajemným bohatstvím, které lze odhalit. Pán nám připomíná, že v člověku, kterého přijímáme, si máme uvědomovat přítomnost. Vzdát se kousku svého prostoru a svého času, rozšířit svá citová pouta a navázat nová přátelství, rozdělit se o to, co jsme, co víme a co máme, to není ztrátou, ale podmínkou k tomu, abychom přinášeli užitek.

Logika přísného požadavku ztrnulého účetnictví má dáti /dal je nesmyslná. Existuje však logika lásky, která dala vlastní život za život všech, logika lásky Pána Ježíše. To je logika, k níž se hlásí každý pokřtěný. Jaká je moje logika?

ORATIO

Odpusť mi, Pane. Zavřel jsem dveře svého srdce a svého domu. Někdy ze strachu, mnohokrát z lenosti. Odpusť mi, Pane. Ale chtěl bych také říci: Odpusť mi, bratře, sestro, že jsi u mně nenašel místo pro odpočinek, bezpečné místo, kde by ses mohl cítit doma. Ano, odpusťte mi. Vím, že je možné žít jinak, šířit lásku, která by nasytila mnohé.

Nyní tě ještě, Bože můj, prosím: Dej, ať kráčím s tebou novým životem, bez obav z nepravých smrtí, bez podezíravosti, bez stavění barikád. Ať důvěra a sdílení nezůstanou jen opakovanými dobrými předsevzetími nebo chvilkovými duchovními hesly, ale stanou se mou každodenní zkušeností. Ať nechám ve svých žilách proudit tvůj nový život, život vzkříšený, a chovám se tak, aby vzkvétal skutky pravé lásky.

CONTEMPLATIO

(Pán) říká: „Kdo přijme takové dítě kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, přijímá toho, který mě poslal“ (Lk 9,48). Opravdu, kdo přijme Kristova následovníka, přijímá Krista, a kdo přijme obraz Boha, přijme Boha. Protože jsme ale nemohli spatřit obraz Boha, vtělené Slovo nám ho zpřítomnilo, aby se nám přiblížilo Božství, které je nad námi. (Ambrož, Výklad na Lukášovo evangelium, Řím 1968, 22). 

ACTIO

 

Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:

„Můžeme žít novým životem“ (Řím 6,4)

 


Převzato z knihy Lectio divina, kterou vydalo KNA.

VIDEOÚVOD do evangelia této neděle.

Sekce: UVEDENÍ DO NEDĚLE   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Kontakt na správce stránek: webmaster(@)vojtechkodet.cz 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.