Poklad Božího království (17. neděle v mezidobí A)

24.7.2017

Poklad Božího království (17. neděle v mezidobí A)

1. čtení: 1. kniha Královská 3,5.7–12
2. čtení: Římanům 8,28–30
Evangelium: Matouš 13,44–52


 

 

Dnes se dostáváme k poslední části Ježíšovy řeči, v níž se obrací na zástupy a na své učedníky se zvěstí o Božím království. Nasloucháme podobenstvím o pokladu skrytém na poli, o perle a o síti vržené do moře, která mají mnoho společného.

V prvních dvou se objevují dvě podobné situace: člověk pracující na poli a obchodník s drahými perlami. Rolník, pravděpodobně nepříliš movitý, najde poklad na poli, které nevlastní. Jeho reakce je zcela logická: „Zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí“ (Mt 13,44). Kupec hledající perly nalezne nádhernou perlu a jedná obdobně: „Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji“ (Mt 13,45). Jeden není bohatý, druhý je boháč, oba však, a právě to je rozhodující, prodají všechno, co mají, aby se zmocnili pokladu a perly. Určitě neoplakávají to, co investovali a opustili, protože to pro ně nebyla žádná oběť: udělali velmi výhodný obchod.

To, co se přihodilo těm dvěma, se stává mnoha jiným mužům a ženám. V určitém okamžiku je jim dopřáno spatřit Boží království, které možná již dříve sami hledali. V takovém okamžiku je nejmoudřejším rozhodnutím prodat všechno, aby ho dosáhl. Tak si počínali Ježíšovi učedníci, když je Mistr povolal: opustili všechno a šli za ním (srov. Lk 5,11; Mt 4,20.22). Bohatý mladík, na něhož se Ježíš obrátil se slovy: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ (Mt 19,21), však takto moudře nejednal. Naopak se zarmoutil, protože měl velký majetek (srov. Mt 9,22). Kdo chce následovat Ježíše, musí být ochoten se ihned a bez výhrad ode všeho oddělit. To je ale možné, pouze když člověk odhalí zcela nečekané obdarování, tedy Boží království, které se v Ježíšovi stává velmi blízkou a uchopitelnou skutečností (srov. Matouš 4,17). Ten, kdo Ježíše následuje, neříká „opustil jsem to a to,“ ale volá „nalezl jsem velký poklad“. Takový člověk nikoho neponižuje, nepovažuje se za něco lepšího, než jsou ostatní, jenom prožívá velikou radost z toho, že nalezl skutečný poklad. Měřítko toho, nakolik je někdo Ježíšovým učedníkem, není v tom, od čeho se oddělil, ale v příslušnosti k Mistrovi, jenž je pravým pokladem a vzácnou perlou. Jak to říká svatý Pavel: „Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista“ (Flp 3,8).

Netrpělivost, o níž se mluví v dalším podobenství, máme vztahovat na sebe samotné, nikoli na ty druhé. Ježíš říká: „Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné“ (Mt 13,47). Podobně jako v případě pole, kde spolu roste obilí a plevel (srov. Mt 13,24–30), také síť nyní zahrnuje dobré i špatné ryby. Když je potom vytažena na břeh, dobré ryby se shromažďují do nádob a ty špatné jsou vyhozeny. Zásadní je ale přijmout Ježíšovo dodatečné vysvětlení: „Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů“ (Mt 13,49–50). Ježíš tedy znovu připomíná, že oddělení dobrých a zlých se odehraje až v soudný den a že přísluší výlučně Hospodinu; nikdo jiný si k tomu nesmí osobovat právo. Jestliže nyní Otec dává vycházet slunci nad dobrými i nad zlými (srov. Mt 5,45), protože se tak projevuje jeho nevysvětlitelná trpělivost a podivuhodné milosrdenství, neboť si nepřeje ničí zavržení, ale chce, aby se lidé obrátili (srov. 2 Petr 3,9), pak kdo jsme my, že si osobujeme vystupovat jako soudci druhých lidí? Dokud žijeme na této zemi, měli bychom spíše hledět, abychom se sami obrátili a přijímali Boží království, jež přichází. O tom také jasně svědčí slova svatého Augustina: „Posledního dne mnozí, kteří se ve svém nitru domnívali, že jsou uvnitř, zjistí, že jsou venku, zatímco mnozí, kteří se domnívali, že jsou mimo, shledají, že jsou uvnitř…“

V samotném závěru své řeči se Mistr obrací na své učedníky a říká jim: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré“ (Mt 13,52). Svěřuje nám tak velkou odpovědnost, abychom poklad Písma svatého interpretovali ve světle Božího království, jak ho prožíval a zvěstoval on sám. V Kristu jsou skutečně skryty poklady vědění a Boží moudrosti (srov. Kol 2,3).

Převzato  z knihy: Hlásej Slovo
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: 
KNA

Videoúvod k této neděli.


 

Sekce: UVEDENÍ DO NEDĚLE   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Kontakt na správce stránek: webmaster(@)vojtechkodet.cz 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.