Tajemství modlitby (11. neděle v mezidobí A)

12.6.2017

Tajemství modlitby (11. neděle v mezidobí A)

1. čtení: Exodus 19,2–6a
2. čtení: Římanům 5,6–11
Evangelium: Mt 9,36-10,8



 

Ježíš prochází městy a městečky Galileje, učí v tamních synagogách, zvěstuje radostnou zvěst a uzdravuje nemocné, s nimiž se setkává (srov. Mt 9,35).

S láskou hledí na ty, kteří se odhodlali ho následovat, naslouchají mu a prosí ho, aby je uzdravoval z jejich postižení: „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře“ (Mt 9,36). Ježíšovo smýšlení a cítění je totožné s hlubokým cítěním samotného Hospodina (srov. Ex 34,6), s jeho milosrdným soucítěním se slabostmi a bídou, v nichž se lidé nacházejí. Nyní je přednostní pohnutkou Ježíšova soucitu pohled na zástupy v jejich skleslosti a to, že jsou jako ovce bez pastýře. Jestliže Mojžíš pohnut soucitem prosil Hospodina o to, aby postavil Izraeli do čela po jeho odchodu „muže, který by před nimi vycházel a vcházel a který by je vyváděl i uváděl, aby Hospodinovo společenství nebylo jako ovce bez pastýře“ (Nm 27,16), Ježíš své vnitřní rozechvění promítá do výroku: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo“ (Mt 9,37). Ježíš přirovnává zástupy k poli obilí v době sklizně, což je obraz dne posledního soudu, kdy Hospodin shromáždí zrno do svých sýpek (srov. Mt 3,12). Je to nesmírně velké pole, protože i rozptýlení dětí Božích je obrovské. Ježíš přišel právě proto, aby je zase shromáždil v jedno (srov. Jan 11,52).

Mistr nepodléhá pesimismu, a tak nabádá učedníky: „Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Mt 9,38). Žeň patří Hospodinu, proto i iniciativa spjatá se žní přísluší jemu. Učedníci se ale mají modlit za to, aby Hospodin poslal dělníky, kteří by naplnili jeho svatou vůli. Následné vyslání Dvanácti, jejichž počet odpovídá dvanácti kmenům Izraele, se tak jeví jako bezprostřední důsledek této modlitby. Velmi dobře známe událost, kdy Ježíš poprvé vyslal svých dvanáct apoštolů „ke ztraceným ovcím z domu izraelského“ (Mt 10,6); je to také předzvěst povelikonočního vyslání ke všem národům (srov. Mt 28,19–20). Apoštolové mají zvěstovat, že v Ježíši se Boží království stalo zcela blízkým a že prostřednictvím moci, kterou jim Mistr udělil, budou vytěsňovat působení satana. Jejich působení tkví v tom, že budou žít tak jako jejich Pán a Učitel. Vše mají dělat s naprostou nezištností: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8).

Tato pasáž Matoušova evangelia nás vybízí, abychom si hlouběji uvědomovali skutečnost, že v okamžiku vyslání je prvním příkazem modlitba. Vyvstává otázka: proč prosit Boha o to, co se přímo týká jeho? Proč prosit o něco, co je jeho vůlí? Tady se skrývá velké tajemství modlitby. Není sporu o tom, že Hospodin stejně jako Ježíš vidí zástupy, které jsou jako ovce bez pastýře, že vnímá potřeby lidstva a církve. On ale zároveň chce, abychom se modlili, protože jsme to my, kdo tuto modlitbu potřebuje. Ježíš sám učedníky vybízel, aby prosili o to, co je nejzásadnější, tedy o Boží království. Zároveň přislíbil, že všechny ostatní věci nám budou přidány (srov. Mt 6,3). Do rámce tajemného příchodu Božího království je zasazena také modlitba o vyslání dělníků na Boží žeň. Ne náhodou se v modlitbě Otčenáš první prosby, které učedník vyslovuje, týkají posvěcení Božího jména, příchodu Božího království a naplňování jeho svaté vůle (srov. Mt 6,9–10). Prosba o to, aby Pán vyvolil a poslal dělníky na svou žeň, je tedy specifikací těchto proseb. Aby se posvěcovalo jeho Jméno a přicházelo jeho Království, je třeba naplňovat svatou vůli Boží lásky ke všem jeho synům a dcerám rozptýleným po světě jako ovce bez pastýře…

Není opravdové misie, jíž by nepředcházela modlitba touhy, aby Pán naslouchal našemu hlasu a povolával v plné svobodě muže a ženy k tomuto úchvatnému dílu. Když se modlíme za povolání, zároveň vyznáváme, že to není konkrétní člověk, kdo si vybírá svou životní cestu, a není to ani církev, která by někoho povolávala kvůli svým potřebám. Když se jedná o povolání, do hry by neměla vstupovat světská vypočítavost. Každé křesťanské povolání přichází shůry, je to velkolepý dar sestupující od nebeského Otce skrze jeho jediného Syna a v síle Ducha svatého. Povolání Boží je mnohem víc než vědomí nějaké potřeby a naplňování určité služby. Je to dar, o nějž máme vytrvale prosit s hlubokým přesvědčením, že sám Hospodin dobře ví, co je nezbytné pro jeho žeň!

 

Převzato  z knihy: Hlásej Slovo
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: 
KNA

 

VIDEOÚVOD k této neděli.

Sekce: UVEDENÍ DO NEDĚLE   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Kontakt na správce stránek: webmaster@vojtechkodet.cz 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.