Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal (7. ned. velikonoční A)

22.5.2017

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal (7. ned. velikonoční A)

1. čtení: Skutky 8,5–8.14–17
2. čtení: 1 Petr 3,15–18
Evangelium: Jan 17,1-11a

 

 

LECTIO

K prvnímu čtení

Na závěr svého evangelia navazuje Lukáš dalším spisem: Skutky apoštolů. Evangelium Ježíšovým odchodem k   Otci končí, Skutky jím začínají. Pro ukončení své pozemské existence volí Ježíš místo, které se nenachází v   Jeruzalémě, ale v   jeho blízkosti. Vše, co s   Ježíšem přichází, má spojitost s   dějinami biblického Izraele, které zastupuje Jeruzalém. Zároveň je to vše tak nové, že se jeví jako nezbytné odejít z   Jeruzaléma aspoň na Olivovou horu.

Seznam apoštolů na začátku dějin vznikající církve poukazuje zřetelně na apoštolský charakter nového společenství. Skutky apoštolů jsou pak nejprve skutky Petrovy a Janovy, hned po seslání Ducha svatého. Zatím se apoštolé společně modlí, v   očekávání Ježíšova zaslíbení. A nemodlí se jen oni. Ježíšova matka a jeho příbuzní představují už zárodek budoucího společenství Ježíšových věrných, církve.

 

K druhému čtení 

Někteří z   prvních křesťanů byli zřejmě zmatení, když se setkali s   pronásledováním. Autor Prvního listu Petrova chápe pronásledování jako zkoušku. Nepovažuje pronásledování za něco neobvyklého. Upozorňuje na pozitivní chápání této náročné situace. Pro křesťana je podílem na Kristově utrpení. Jakýkoli podíl na Ježíšově osudu by měl vést k   radostné vděčnosti. Proto výzva k   radosti už nyní, uprostřed utrpení. Taková radost je příslibem definitivní radosti při Kristově druhém příchodu.

Jak obstát v tíživé situaci? Autor listu ujišťuje o zvláštní přítomnosti Božího Ducha v   těch, kdo musí snášet urážky pro Krista. Duch slávy je posilou v   době pronásledování.

Autor listu je realista. Ví, že si člověk může způsobit trápení svými zločiny. Takové utrpení by mělo být u křesťana vyloučeno. Jestliže však někdo trpí pro své křesťanské vyznání, může dokonce chválit Boha, který ho neopouští a vede k   podílu na Kristově slávě.

 

K evangeliu

Před svým odchodem k   Otci se Ježíš modlí za ty, které mu Bůh svěřil. Hodina, která nastala, je doba jeho utrpení a zmrtvýchvstání – tak vrcholí celé jeho dílo. Slavnostním tónem nehovoří přímo o sobě, ale o Synovi, jako by sám sebe viděl z   jakéhosi odstupu. Svému Synu daroval Bůh schopnost obdařit lidi věčným životem. Ten pak spočívá v   poznání Boha a Ježíše Krista.

Ježíš se zmiňuje o své existenci u Boha před stvořením světa a vystihuje ji pojmem „sláva“. Prosí, aby byl Otcem oslaven, tedy z   neslavné smrti na kříži vzkříšen k   životu.

Ježíš dal lidem poznat Boží jméno, to jest samotného Boha. Všichni tito lidé náleží Bohu jako Stvořiteli, dárci života. K   zjevení Boha lidem došlo prostřednictvím slov, o kterých Ježíš vypovídá, že je přijal od Otce. Přijmout tato slova s   vírou znamená zároveň poznat, kým Ježíš je.

Ježíšovo dílo bude ve světě pokračovat – v   lidech, o kterých říká, že jsou jeho i Boží. Výslovně za ně prosí Ježíš v   této vážné chvíli.

 

 

MEDITATIO

Před svým utrpením prosí Ježíš za ty, které mu Otec „dal ze světa“ (Jan 17,6). Dobře ví, že jsou příliš slabí, než aby s   ním vytrvali v „hodině“ utrpení, která se neodvratně blíží, ale že jej opustí a někteří dokonce zapřou. Mají plno dobrých předsevzetí a nadšených ideálů, avšak v   hodině zkoušky vyjde najevo pravda o tom, že jsou slabí a že jejich velkým slovům neodpovídají stejně velké činy. Nic jim nevysvětluje, ale modlí se za ně.

  té chvíli asi nikdo z   apoštolů nechápal skutečný význam této modlitby, ale po Ježíšově vzkříšení a nanebevstoupení tomu bylo zcela jinak: „Všichni jednomyslně setrvávali v   modlitbách“ (Sk 1,14). Právě modlitba opřená o pevnou důvěru v   toho, který je „věrný, i když my jsme nevěrní“ (2 Tim 2,13), proměňuje srdce člověka a pozvedá nás od prázdných siláckých slov, vedoucích k   hořkým zklamáním nad naší skutečnou slabostí, k   novému životu, který do našeho srdce vlévá vzkříšený Kristus. Čím jiným oslavíme Boha než tím, že dovolíme, aby nás Vítěz nad smrtí osvobodil od veškeré naší zakomplexovanosti a učinil z   nás ty, skrze jejichž slabost může působit nesmírná moc Boží milosti (srov. 2 Kor 12,9-10).

ORATIO

Pane, ty dobře víš, jak často neodpovídají mé ideály a silná slova tomu, co skutečně konám. Proto se i za mě modlíš ke svému Otci a zveš mě, abych také já „setrvával v   modlitbách“ spolu s   ostatními tvými učedníky. Chceš, aby se můj život stal oslavou Boží, a já dobře vím, že to může způsobit jedině tvá milost. Vím, že ti příliš velkou slávu nedělám, ale nemám dost síly pozvat tě do svého života, kde chce místo „jediného pravého Boha“ vládnout mé malé, nabubřelé „já“ a spolu s   ním celá řada falešných, nepravých bůžků. Tuším, co mě svazuje a co se tvému působení v   mém srdci nejvíce vzpírá. A právě to ti chci v   této chvíli nabídnout a odevzdat.

Pane, buď mým Pánem a Spasitelem a ty sám proměň celý můj život v   jednu velkou oslavu svého jména!

CONTEMPLATIO

Pane Bože, můj milovaný! Vzpomínáš-li dosud na mé hříchy a nehodláš proto udělat, oč tě prosím, nalož s   nimi, můj Bože, podle své vůle, což je to, co nejvíc chci, a projev mi tak svou laskavost a milosrdenství a budeš i v   nich poznán.

A jestliže čekáš na mé skutky, abys na jejich podkladě vyhověl mé prosbě, poskytni mi je ty a vykonej je ve mně, i ty strasti, jaké bys chtěl přijmout, a staniž se.

A jestliže na mé skutky nečekáš, na co čekáš, nejmilostivější Pane můj? Proč otálíš?

Neboť bude-li nakonec to, oč tě jménem tvého Syna žádám, milost a milosrdenství, vezmi si můj groš, když ho chceš, a dej mi toto bohatství, vždyť ty také je pro mě chceš.

Kdo se bude moci zbavit nízkých způsobů a životních podmínek, jestliže ho ty nepozvedneš k   sobě v   čistotě lásky, Bože můj? Jak se k   tobě pozvedne člověk zplozený a vyrostlý v   nízkostech, jestliže ho nepozvedneš ty, Pane, rukou, kterou jsi ho stvořil?

Nevezmeš mi, Bože můj, cos mi už jednou dal ve svém jediném Synu Ježíši Kristu, v   němž jsi mi dal všechno, co chci; proto se budu těšit, že mě nenecháš dlouho čekat.

Na co ještě čekáš, když ve svém srdci můžeš milovat Boha hned teď?

Moje jsou nebesa a má je země; moji jsou lidé a moji jsou hříšníci; andělé jsou moji a Matka Boží a všechny věci jsou moje, i sám Bůh je můj a pro mne, protože Kristus je můj a celý pro mne. Co tedy žádáš a hledáš, duše má? Tohle všechno je tvoje a všechno je to pro tebe. Nezabývej se maličkostmi ani nedbej na drobty, které padají ze stolu tvého Otce.

Vyjdi ven a raduj se ve své slávě; skryj se v ní a těš se z ní a splní se tužby tvého srdce (Jan od Kříže, Modlitba zamilované duše, v: Sv. Jan od Kříže, Krátké spisy a korespondence, Kostelní Vydří, 1998, 69-70).

 

ACTIO

Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:

„Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17,3).

Převzato z knihy Lectio divina, kterou vydalo KNA.

VIDEOÚVOD k této neděli.

 

 

 

Sekce: UVEDENÍ DO NEDĚLE   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Kontakt na správce stránek: webmaster@vojtechkodet.cz 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.